Společnost Hyundai Motor Czech s.r.o. (HMCZ) uspěla u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR v rozhodující části sporu s bývalými dealery vozů

Společnosti Hyundai Motor Czech s.r.o. (HMCZ), národnímu distributorovi motorových vozidel značky Hyundai v České republice, byl v úterý 30. 10. 2018 doručen nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR v prvním ze série celkem devíti sporů, v nichž HMCZ čelí šikanózním žalobám na náhradu škody ze strany skupiny bývalých dealerů. Jejich původně společná žaloba byla podána v říjnu 2014 a žalobci se jejím prostřednictvím domáhali náhrady škody v řádu desítek milionů korun, kterou údajně utrpěli tím, že byli podle svých slov nuceni odstoupit od smluv o autorizovaném prodeji vozidel Hyundai. Stěžejní nárok přitom představoval ušlý zisk.

Rozhodčí soud nyní v prvním pilotním sporu dospěl k závěru, že bývalý dealer neprokázal, že by mu škoda v podobě ušlého zisku vznikla a tento nárok proto zamítl. HMCZ velmi vítá tento verdikt, který potvrzuje, že nároky bývalých dealerů – které hojně za účelem nátlaku prezentovali prostřednictvím sdělovacích prostředků – jsou nepodložené. 

V dané souvislosti je třeba rovněž připomenout, že Rozhodčí soud v paralelně probíhajícím řízení již dříve letos pravomocně rozhodl, že stejná skupina dealerů, která HMCZ žaluje o náhradu škody, se v roce 2014 dopustila vůči HMCZ tzv. kolektivního bojkotu, který je protiprávní dohodou zakázanou právem hospodářské soutěže. V tomto řízení se nyní bude naopak rozhodovat o náhradě škody v řádech desítek milionů korun českých, které dealeři způsobili HMCZ tímto protiprávním jednáním.   

V tomto kontextu však HMCZ považuje za nepochopitelné, že Rozhodčí soud, ač zamítnul nárok na ušlý zisk, přiznal žalobci alespoň dílčí částku ve výši cca milion korun za skutečnou škodu, kterou měl žalobce údajně utrpět v důsledku ukončení spolupráce. Rozhodčí senát přitom na posledních dvou ústních jednáních opakovaně poučil bývalého dealera, že své tvrzené nároky neprokázal a neučinil tak – jak rozhodčí nález potvrzuje – ani v dodatečně poskytnutých lhůtách. V odůvodnění rozhodčího nálezu rozhodčí senát nijak nevysvětluje, z jakého důvodu nyní tyto dodatečně uplatněné nároky považuje za prokázané. Sepsání rozhodčího nálezu přitom zabralo téměř deset měsíců a není jasné, co se v průběhu této doby stalo, že rozhodčí senát nakonec alespoň menší část nároku žalobci přiznal. Jde přitom již na první pohled o nároky zcela účelové; například náhrada nákladů za údajnou nezbytnost zaměstnávat dvě pracovnice na doprodej pouhých zhruba deseti skladových vozů po dobu půl roku, když nakonec tyto vozy byly pod cenou prodány do autobazaru. HMCZ proti jednotlivým nárokům uplatnila celou řadou protiargumentů, které však Rozhodčí soud ponechal zcela bez povšimnutí. HMCZ proto v tomto směru využije všech právních prostředků k tomu, aby v této dílčí části bylo toto nejasně motivované posouzení rozhodčího senátu v dohledné době zvráceno.

Navzdory tomu, že rozhodčí senát se z nejasných důvodů rozhodl žalobci přiznat dílčí částku HMCZ  v rozhodující části sporu uspěla a nároky na ušlý zisk, o kterém celý spor od počátku byl, byly zamítnuty. Ve spojení s nedávným rozhodnutím Rozhodčího soudu, podle kterého se příslušní dealeři dopustili porušení soutěžního práva, jde o objektivní důkaz toho, že celá mediálně sledovaná kauza je ve skutečnosti podstatně odlišná od toho, jak se ji skupina bývalých dealerů snažila systematicky prezentovat.

 

Reklamy