Navýšení odměn pro pěstouny a doprovázející organizace nepokryje ani inflaci, zaveďme valorizaci

Praha, 23. června 2020 – Vláda v pondělí projednala zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Zásadní úpravou, se kterou vládní návrh počítá, je zvýšení odměn pro přechodné pěstouny a zvýšení státního příspěvku pro doprovázející organizace. Jakkoliv je navýšení krok správným směrem, navrhované částky 22 tisíc hrubého pro pěstouny a 54 tisíc pro doprovázející organizace jsou nedostatečné. Původní návrh předložený vládě přitom obsahoval zvýšení na 27 tisíc Kč hrubého měsíčně pro přechodné pěstouny a 60 tisíc ročně pro doprovázející organizace. Podám proto pozměňovací návrhy na zvýšení obou částek, včetně návrhu řešení pravidelné valorizace těchto částek.

Inflace v letech 2009 až 2019 dosahovala téměř 20 procent, bylo by tedy třeba valorizovat na 24 tisíc korun, aby navýšení odměny pěstouna pokrylo alespoň inflaci. Vládou navržené navýšení na 22 tisíc Kč by ale pokrylo jen kumulovanou inflaci 10 procent. Růst průměrné mzdy v období 2009 až 2019 je 46 procent, což by znamenalo navýšení na 29 200 Kč. Původní návrh navýšení z 20 tisíc na 27 tisíc Kč lze tedy považovat za kompromisní řešení, které plně nezahrnuje růst průměrné mzdy, a vzhledem k tomu, že nebyl příspěvek v posledních jedenácti letech valorizován, je to navýšení sice významné, ale plně opodstatněné neustálou čtyřiadvacetihodinovou péčí o často traumatizované děti.

Aby se situace v budoucnu neopakovala a pěstouni nebyli rukojmími politických her, bude třeba stanovit jasná pravidla valorizace odměny pěstounů a Piráti se o shodu na takové valorizaci budou zasazovat. Přikláním se k nastavení valorizace odměny pěstounů podle růstu průměrné mzdy, protože i sama odměna pěstouna je náhradou za mzdu a vypočítává se podle ní i budoucí starobní důchod pěstounů.

Když odhlédneme od samotného stanovení ‘spravedlivé’ odměny pěstouna, je třeba připomenout i to, že pěstounskou péči je možné porovnávat s navrhovanou měsíční částkou za umístění dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (30 tisíc měsíčně). Dalším aspektem může být zapojení dětí do společnosti, kdy sebelepší ústavní péče na malých dětech zanechává závažné stopy čistě kvůli velikosti zařízení a střídání personálu. Z hlediska budoucích vyhlídek je tedy pěstounská péče v rodině jednoznačně žádoucí a je racionální ji podporovat.

Druhá částka, kterou vláda původně navrhovala na základě dat od doprovázejících organizací, kdy skutečné náklady na doprovázení na rodinu vycházely na 76 tisíc, je opět klíčová pro úspěšné pěstounství. Navržených 54 tisíc Kč pokrývá jen 71 procent nákladů, 60 tisíc by pokrylo 79 procent skutečných nákladů na práci s traumaty a zvládání různých obtížných situací.

A ještě poznámka závěrem: orgány sociálně-právní ochrany dětí při obcích s rozšířenou působností jsou schopné doprovázet trochu levněji, protože mají menší nepřímé náklady (na kancelář, na IT podporu apod.), ale většinu doprovázení už dnes dělají pověřené neziskové organizace.