Advokátní kancelář Taylor Wessing Praha informuje, že poté, co byl zákon č. 64/2017 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) publikován v březnu tohoto roku ve Sbírce listin, nyní nabývá účinnosti od 1. července 2017.
Cílem dlouho diskutované novely insolvenčního zákona je především posílení transparentnosti insolvenčního řízení, omezení administrativních úkonů insolvenčních soudů a změna systému přidělování insolvenčních věcí v oblasti oddlužení. Novela insolvenčního zákona si podle důvodové zprávy klade za cíl přiblížit výkon činnosti insolvenčního správce dlužníkům, úsporu nákladů insolvenčního správce a dlužníka a rovnoměrné rozložení insolvenčních správců podle požadavků trhu. Přijatá úprava reaguje na aktuální situaci v oblasti oddlužení a měla by vést ke zkvalitnění insolvenčních řízení, jakož i k potírání nekalých a korupčních praktik, na které v mnohých případech poukazovala praxe. Zákonem 64/2017 Sb. se mění zákon č. 182/2006 Sb.
Změna v přidělování insolvenčních věcí v oblasti oddlužení
Za účelem redukovat počet masivně zřizovaných provozoven insolvenčních správců dojde od 1. července 2017 ke změně v přidělování jednotlivých případů v oblasti oddlužení. Podle původní právní úpravy zavedené revizní novelou byli insolvenční správci ustanovováni podle pořadí zápisu svého sídla nebo provozovny do seznamu správců vedeného pro jednotlivé okresní soudy. V praxi tato úprava vedla ke zřizování provozoven jednotlivých insolvenčních správců za účelem uměle navýšit počet případů insolvenčních věcí připadajících jednomu správci.
Thomas Rechberger, partner advokátní kanceláře Taylor Wessing Praha k tomu dodává: „Po novele se budou seznamy vést podle krajských soudů, což bude mít značný dopad do praxe. Insolvenčnímu správci zůstane zachována možnost zřídit si v rámci jednoho kraje více provozoven, do seznamu se ovšem zapíše pouze jeho sídlo resp. jedna provozovna. Z toho důvodu lze očekávat opětovné snížení počtu zřizovaných (leckdy fiktivních) provozoven a jako důsledek spravedlivou distribuci insolvenčních kauz mezi správce.“
Dohled Ministerstva spravedlnosti nad insolvenčními správci
A Rechberger doplňuje: „Další novinkou, od které si navrhovatel zákona slibuje zkvalitnění výkonu funkce insolvenčního správce, je zavedení nové agendy Ministerstva spravedlnosti, která bude vykonávat posílený dohled nad insolvenčními správci a též agendy, která bude vykonávat veškeré činnosti související s udělováním a odebíráním akreditace subjektům oprávněným poskytovat služby související s institutem oddlužení.“
Povinností ministerstva je nově zajistit dodržování normativního regulatorního rámce požadavků kladených na insolvenční správce a vykonávat sankční pravomoc nad správními delikty. Příkladem je pravomoc ministerstva zrušit akreditaci insolvenčnímu správci, poruší-li on závažným způsobem své povinnosti, jakož i tehdy, nespolupracuje-li při výkonu kontroly dohledového orgánu a znemožní tím tedy odhalení svého protiprávního jednání.
Regulace subjektů poskytujících služby v oblasti oddlužení
Rechberger upozorňuje: „Novela upravuje i dosud neregulovanou oblast poskytovatelů služeb v oblasti oddlužení. Za současné právní úpravy se insolvenční soudy nezřídka setkávaly s nekvalitně zpracovanými návrhy na povolení oddlužení, vyhotovenými komerčními oddlužovacími společnostmi, pro něž institut oddlužení představoval relativně stálý zdroj vysokých příjmů. Po novele se okruh těchto subjektů zužuje tak, aby poradenství v oblasti oddlužení bylo poskytováno výlučně osobami, o jejichž kvalifikaci není důvod pochybovat, tedy advokátem, notářem, insolvenčním správcem, soudním exekutorem nebo osobami s udělenou akreditací.“
Novinkou je zároveň i to, že akreditované subjekty nebudou moci od svých klientů přijímat odměnu ani náhradu nákladů v souvislosti s poskytováním služeb v oblasti oddlužení. V případě sepsání návrhu ostatními zástupci v řízení, tedy advokátem, notářem, insolvenčním správcem nebo soudním exekutorem, dochází k limitaci odměny do maximální výše 4.000,- Kč bez DPH a v případě společného oddlužení manželů do výše 6.000,- Kč bez DPH.
Požadavek na prokázání splatné pohledávky ze strany insolvenčního věřitele
Podle stávající právní úpravy v § 105 insolvenčního zákona je věřitel, podá-li insolvenční návrh, povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Rechberger doplňuje: „Novela tyto povinnosti dále rozšiřuje pro případ, je-li dlužníkem právnická osoba a insolvenčním navrhovatelem osoba, která vede účetnictví nebo daňovou evidenci. Insolvenční věřitel je v takovém případě povinen doložit pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem, vykonatelným rozhodnutím, notářským nebo exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje.“
Ochrana před šikanózními insolvenčními návrhy
V poslední době insolvenční soudy zároveň zaznamenaly rozmach tzv. šikanózních insolvenčních návrhů, jejichž cílem je v prvé řadě poškodit jiného na dobré pověsti nebo důvěryhodnosti. A Rechberger dále uvádí: „Důsledkem zahájeného insolvenčního řízení docházelo v některých případech k výraznému poškození dotčeného subjektu vůči smluvním partnerům a veřejnosti, čemuž má novela zabránit. Nová regulace se zaměřuje zejména na fázi od zahájení insolvenčního řízení okamžikem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu, do oznámení o zahájení insolvenčního řízení.“ Zavádí se tzv. předběžné posouzení věřitelského návrhu, a pokud soud z posouzení vyvodí, že zde existuje nejistota o zneužití práv nebo nejistota ohledně jiného nedostatku insolvenčního návrhu, který je důvodem pro odmítnutí pro zjevnou bezdůvodnost, bude moci rozhodnout o tom, že se takový návrh až do uplynutí sedmidenní lhůty nezveřejní.
Právo nahlížet do insolvenčního spisu budou mít v této prvotní fázi pouze navrhovatel a dlužník. Cílem popsané úpravy je zabránit šíření zpráv o insolventnosti daného subjektu a jejich pozdějšímu dementování.
O Taylor Wessing:
Taylor Wessing je mezinárodní advokátní kancelář poskytující svým klientům celosvětově kompletní servis ve všech odvětvích jejich podnikání. Více než 1 200 právníků přistupuje k poradenství cílevědomě a o obchodních záležitostech klientů přemýšlí inovativně, čímž jim pomáhá uspět zejména v rychle se rozvíjejících oblastech. Taylor Wessing podporuje své klienty všude tam, kde chtějí podnikat. Celkem 33 kanceláří v Evropě, na Středních východě a v Asii, stejně tak dvě kanceláře v USA, nejsou jen symbolickým zastoupením; jedná se o týmy se znalostí místního obchodního, průmyslového a kulturního prostředí, ale zároveň s mezinárodní zkušeností, která advokátní kanceláři umožňuje vždy poskytovat efektivní a integrovaná řešení.