Podle Jana Matěje Bejčka z odboru sociálních věcí Magistrátu hl. m. Prahy má dnes každý desátý člověk v Česku migrační původ; v Praze dokonce každý čtvrtý. Interkulturní práce proto hraje čím dál důležitější roli a poptávka po zkušených interkulturních pracovnících na úřadech, školách nebo ve zdravotnictví strmě roste. Jenže není kde brát.
„Tenhle obor se začal v Česku rozvíjet zhruba před patnácti lety a vznikal velmi spontánně, podle aktuální potřeby. V posledních letech se ale ukazuje, že to nestačí a je nezbytné ho profesionalizovat,“ upřesňuje Jan Matěj Bejček, který se interkulturní práci věnuje od roku 2013 a také se významně podílí na formování celkové koncepce a kvalifikačních standardů této profese.
Interkulturní pracovník poskytuje příchozím cizincům základní poradenství, pomáhá jim s orientací v novém prostředí nebo je doprovází a tlumočí při jednání s úřady nebo školami. Zároveň jim pomáhá překonávat sociokulturní rozdíly, zprostředkovává kontakt mezi migranty a většinovou společností a mapuje potřeby a problémy těchto komunit. „Spousta třecích bodů s migranty vzniká z nedorozumění. Stává se například, že má paní učitelka pocit, že rodiče žáka z migrantské rodiny nechtějí moc spolupracovat. Protože nereagují na poznámky, které mu píše do žákovské. Jenže interkulturní pracovník následně zjistí, že by chtěli spolupracovat, ale neumějí si ty vzkazy přečíst – jsou totiž psané vázaným písmem. A ve chvíli, kdy s nimi učitelka začne komunikovat elektronicky, je po problému,“ konstatuje Natallia Allen z pražské nevládní organizace InBáze z. s.
Užitečný prostředník mezi Čechy a cizinci
Pro integraci migrantů představují interkulturní pracovníci velmi účinný způsob, zároveň podporují vzájemné soužití těchto jednotlivců nebo rodin s majoritní společností. Fungují jako nestranný mediátor, který oběma stranám tlumočí záměry a potřeby druhé strany. Tito pracovníci se také často dostávají i do uzavřených komunit a získávají tak informace o jejich aktuální situaci nebo potřebách.
Podle Jana Matěje Bejčka však není vzdělání pro výkon této profese v Česku dosud jasně stanoveno. „Zájemci o toto povolání mohou, ale nemusí složit zkoušku z profesní kvalifikace interkulturní pracovník před autorizovanou osobou. V roce 2020 se první takovouto autorizovanou osobou pro realizaci zkoušky stala právě InBáze,“ upřesňuje Jan Matěj Bejček. Získání této profesní kvalifikace je ale podle Anny Darašenky z InBáze finančně i časově náročnější. „Kvalifikační kurz vyjde na 75 000 Kč a podílí se na něm tým lektorů, protože jde o multidisciplinární obor. Zároveň musíte absolvovat odborný výcvik.“
Online kurz pro interkulturní pracovníky je jen začátek
Situaci by měl pomoci řešit nový e-learningový kurz Průvodce interkulturní prací, který na základě svých dlouholetých zkušeností připravila InBáze s celkem 13 lektory včetně Jana Matěje Bejčka. Hlavními tvůrkyněmi a metodičkami kurzu jsou Natallia Allen a Anna Darašenka, které mají zároveň dlouholeté zkušenosti jako interkulturní pracovnice. „I tím je kurz unikátní. Zároveň na něm pracoval multidisciplinární tým, který zahrnoval jak odborníky na interkulturní práci, tak komunitní tlumočení, interkulturní kompetence, sociální práce atd.,“ uvádí Natallia Allen a dodává: „Vedl nás k tomu právě rostoucí počet zájemců o interkulturní práci, široká škála uplatnění, aktuální nutnost této profese a velice omezená nabídka vzdělávání v tomto oboru. Snažili jsme se dát dohromady užitečné informace, znalosti a praktické zkušenosti a zároveň kurz zpřístupnit zájemcům z celé České republiky.“ Kurz je podle jejích slov určen především začínajícím interkulturním pracovníkům, využijí jej ale i zaměstnavatelé interkulturních pracovníků a všichni, kteří pracují s cizinci nebo chtějí zdokonalit své interkulturní kompetence. Kurz rozdělený do čtyř modulů je plně online a po jeho absolvování získá účastník certifikát.
„Podporujeme lidi, aby se zajímali o své okolí a společnými silami se snažili změnit k lepšímu místo, kde žijí. Chtěli jsme podpořit i ty, kteří k nám přišli v důsledku války na Ukrajině. Část z nich patřila k hybatelům i ve své rodné zemi. Abychom jim ulehčili zapojení do společnosti u nás, vsadili jsme na interkulturní pracovníky. Často mají stejnou zkušenost a vědí, co člověk v cizí zemi potřebuje a řeší. InBáze a jejich kurz tímhle způsobem tedy také zlepšují vztahy mezi sousedy,“ popisuje Andrea Studihradová z České spořitelny, která vznik kurzu finančně podpořila.
Podle Jana Matěje Bejčka je třeba vytvořit kromě minimálního standardu kvalifikačních předpokladů interkulturního pracovníka i profesní oborovou organizaci a zajistit stabilní financování. „Řada úřadů dnes tyto pracovníky zaměstnává na dohodu nebo na fakturu, chybí pro ně systemizované místo.“ Dobrou zprávou je, že třeba Brno už zaměstnává čtyři interkulturní pracovníky na plný úvazek se zařazením do 10. až 11. platové třídy podle dosaženého vzdělání.O e-learningovém kurzu Průvodce interkulturní prací se více dozvíte zde.