Letošní sezóna lesních požárů v Kanadě je nejničivější, jaká kdy byla v zemi zaznamenána. Doposud bylo spáleno více jak 15.3 milionů hektarů – oblast 2x větší, než Česká republika – od začátku roku bylo zaznamenáno více jak 5500 požárů. S požáry byly spojeny nejméně čtyři přímé oběti a ze zasažených oblastí bylo dosud evakuováno téměř 200 000 lidí, což je nejvyšší počet evakuovaných při lesních požárech nejméně od roku 1980. Požární sezóna navíc skončí nejdříve na přelomu srpna a září, pravděpodobně ale později. Předchozí rekord z roku 1989, kdy požárům podlehlo 7,6 milionů hektarů byl dosud překonán dvojnásobně.
Mezinárodní tým klimatologů, se ve své nové studii zaměřil na hodnocení vlivu klimatické změny na vznik povětrnostních podmínek vhodných ke vzniku požárů v kanadské provincii Quebec. Jako hlavní metriku studie využila Fire Weather Index (FWI), tedy hodnocení rizika vzniku požáru na základě kombinace teploty, rychlosti větru, vlhkosti a srážek.
Ze studie vyplývá, že horké, suché a větrné podmínky, které způsobily požáry v kanadském Quebecu mezi květnem a červencem, byly kvůli klimatické změně nejméně dvakrát pravděpodobnější a o 20–50 % intenzivnější.
Vědci také hodnotili jak horké a suché povětrnostní podmínky (kumulativní denní závažnosti na základě FWI) panovaly v provincii Québec od ledna do července tohoto roku. Ze studie vyplývá, že změna klimatu zvýšila kumulativní závažnost požární sezóny v Québecu 2023 do konce července asi o 50 % a minimálně sedmkrát zvýšila pravděpodobnost jejího opakování.
Přestože povětrnostní podmínky náchylné k požárům byly bezprecedentní, nejsou již extrémně neobvyklé. V dnešním klimatu lze očekávat, že podobné povětrnostní podmínky nastanou jednou za 25 let, což znamená, že mají asi 4% šanci, že se vyskytnou každý rok. Analýza také ukazuje, že pokud se planeta bude nadále oteplovat, riziko ještě větších požárů dále poroste.
Yan Boulanger, vědecký pracovník Natural Resources Canada, řekl:
„Slovo „bezprecedentní“ neodpovídá závažnosti lesních požárů v Kanadě v letošním roce. Z vědeckého hlediska je zdvojnásobení předchozího rekordu spálené plochy šokující.
Klimatické změny výrazně zvyšují hořlavost paliva dostupného pro lesní požáry – to znamená, že jediná jiskra, bez ohledu na její zdroj, se může rychle změnit v planoucí peklo.“
Clair Barnes, výzkumná pracovnice Granthamského institutu pro změnu klimatu a životní prostředí, Imperial College London uvedla:
„Zatím zkoumalo vliv změny klimatu na počasí při požárech pouze několik atribučních studií. A zatímco vliv změny klimatu na jiné extrémní povětrnostní jevy je atribuční vědou dobře popsán, jedinečné vlastnosti požárního počasí v různých oblastech světa znamenají, že studium lesních požárů je složitější. Nicméně i z omezeného počtu dostupných studií je zřejmé, že suché a teplé podmínky vedoucí k lesním požárům jsou po celém světě v důsledku změny klimatu stále běžnější a intenzivnější.”
Friederike Otto, docentka v oboru klimatologie na Granthamském institutu pro změnu klimatu a životní prostředí, Imperial College London doplňuje:
„Dokud nepřestaneme spalovat fosilní paliva, počet lesních požárů bude stále narůstat a spalovat větší oblasti po delší dobu.“
Ondráš Přibyla, ředitel Fakt o klimatu, doplňuje:
„Počasí, které vede k požárům, v současnosti přibývá na všech kontinentech. Zřetelně přitom lze pozorovat nárůst pravděpodobnosti i celkové zasažené plochy v jižní Evropě, severní Eurasii, USA a Austrálii a podle některých důkazů existuje podobný trend také na jihu Číny. Platí to i pro Českou republiku, kde průměrná teplota stoupla od roku 1961 o celé 2 °C (přibližně dvojnásobné oteplení oproti světovému průměru). Většina českého území v posledních 60 letech vykazuje rostoucí počet dnů s počasím příznivým pro vznik a šíření požárů vegetace, přičemž po roce 2000 došlo u tohoto trendu k výraznému zrychlení.“
„Vzhledem k tomu, jak se zvyšuje riziko lesních požárů, budou nutné změny ve strategiích řízení požáru a navýšit investice, aby bylo možné čelit novým výzvám. Klíčové řešení je ale snižování emisí skleníkových plynů. Jejich snižování nebude snadné, ale podle našich analýz je v ČR reálné do roku 2030 zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů na české spotřebě elektřiny. Ve studii, která vznikla ve spolupráci s Frank Bold, jsme popsali možné scénáře dalšího vývoje i základní překážky, které potřebným změnám brání. Také scénáře vedoucí k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 jsou už dnes k dispozici. Vyplývá z nich, že pro dosažení závazku Pařížské dohody potřebuje ČR zásadním způsobem rozvíjet obnovitelné zdroje, které může doplnit buď importem, zeleným vodíkem nebo jádrem.“
Další materiály a odkazy:
- Originál studie WWA (ENG)
- Shrnutí studie na webu WWA (ENG)
- Tisková zpráva týmu WWA (ENG)
- Extrémy počasí a klimatická změna. Jak o nich mluvit a psát – příručka WWA přeložená do češtiny (CZE)
- Jak souvisí extrémní počasí v Česku s klimatickou změnou? (CZE) – doplnění příručky týmu WWA o český kontext
- Kapitola požáry od prof. Trnky z Czech Globe
- Aktuální informace o požárech v Kanadě – přehledná mapa a shrnutí
- Předpověd požárního počasí pro ČR – firerisk.cz
- Rešerše: Požáry vegetace a jejich souvislosti s klimatickou změnou (CZE)
- Rešerše atribučních studií nedávných extrémních událostí (CZE)
- Průměrná roční teplota v ČR (CZE)
- Rozvoj obnovitelné energie v ČR do roku 2030 (CZE)
- Jaké cesty mohou dovést Česko k bezemisní elektřině? (CZE)
Autoři studie
Clair Barnes, Grantham Institute, Imperial College London, UK
Yan Boulanger, Canadian Forest Service, Natural Resources Canada
Theo Keeping, Leverhulme Centre for Wildfires, Environment and Society, Imperial College London & University of Reading
Philippe Gachon, Université du Québec à Montréal
Nathan Gillett, Canadian Centre for Climate Modelling and Analysis, Environment and Climate Change Canada
Jonathan Boucher, Canadian Forest Service, Natural Resources Canada
François Roberge, Université du Québec à Montréal
Sarah Kew, Royal Netherlands Meteorological Institute (KNMI), De Bilt, The Netherlands
Dorothy Heinrich, Red Cross Red Crescent Climate Centre, The Hague, the Netherlands
Maja Vahlberg, Red Cross Red Crescent Climate Centre, The Hague, the Netherlands
Roop Singh, Red Cross Red Crescent Climate Centre, The Hague, the Netherlands
Manon Elbe, Red Cross Red Crescent Climate Centre, The Hague, the Netherlands
Sajanika Sivanu, Red Cross Red Crescent Climate Centre, The Hague, the Netherlands
Julie Arrighi, Red Cross Red Crescent Climate Centre, The Hague, the Netherlands
Maarten van Aalst, Royal Netherlands Meteorological Institute (KNMI), De Bilt, The Netherlands Friederike Otto, Grantham Institute, Imperial College London, UK