Zřejmě bychom našli jen málo těch, kterým někdy neučarovala krása diamantů. Jsou jedinečné, dva zcela identické nenajdete. Doba však pokročila a přinesla s sebou také možnost, jak tento drahokam vyrobit synteticky. Pokud do té chvíle kolovaly o diamatech všeliké zvěsti, marketingové aktivity spojené s laboratorními diamanty je ještě více rozdmýchaly. Ale není vše diamant, co se třpytí a podobně ne každá informace je skutečně pravdivá, ač se tak snaží tvářit.
Úvodem si pojďme říci, že vyzdvihovat či zatracovat jedno nebo druhé není vůbec potřeba. Přírodní diamanty i ty syntetické mají na trhu své místo, pouze každý někde trochu jinde. A těžba i tovární výroba mají samozřejmě svá pro a proti. Co je však důležité, aby se do veřejného prostoru dostávaly pouze podložené a relevantní informace, na jejichž základě se pak zákazník svobodně rozhodne, co je jeho srdci bližší. „Těžba diamantů vyvolává velké emoce, je však potřeba mít pro diskusi relevantní informace. Společně s předním českým odborníkem na diamanty a členem diamantové burzy Diamant Club van Antwerpen, Vladimírem Kondratěnkem, a ve spolupráci s Natural Diamond Council v Londýně bychom je rádi veřejnosti poskytli. Lépe se pak mohou rozhodnout, zda dají přednost přírodním diamantům či těm laboratorně vyrobeným,“ říká Dušan Mlynarčík, spolumajitel a ředitel JK Jitka Kudláčková.
Dodržování lidských práv a etická stránka věci
Pravděpodobně nejpalčivějším tématem je etická stránka těžby diamantů a otázka lidských práv. Nelze popřít, že před třiceti lety se čile obchodovalo s konfliktními „krvavými“ diamanty. Od té doby se ale tento svět velmi proměnil. Vznikem Kimberleyského procesu, tedy ojedinělého partnerství občanské společnosti, OSN, průmyslu a vlád dotčených států, došlo k získání nástroje, jež pomáhá zabránit vniknutí konfliktních diamantů na oficiální trh. Na produkci surových diamantů dohlížejí jednotlivé členské státy a již surovým diamantům je přidělen certifikát o původu, jenž je následně provází na jejich další cestě.
Dokonce mnoho těžebních společností je spoluvlastněno z 50 a více procent vládami zemí, na jejichž území probíhá těžba. To znamená přímé ekonomické výhody pro jednotlivé země, možnost ovlivňovat strategické směřování těžebního průmyslu a kontrolovat produkci i pohyb vytěžených diamantů. Až 80 % hodnoty surových diamantů tak zůstává v místních komunitách ve formě místních nákupů, zaměstnaneckých výhod, sociálních programů, investic do infrastruktury, daní, licenčních poplatků a dividend odváděných z odvětví příslušným vládám. Jedna z největší těžařských společností De Beers Group byla častokrát označována za monopol, ve skutečnosti jí nyní připadá méně než 40% tržní podíl.
Hojně se rovněž v souvislosti s těžbou diamantů vyskytují zprávy o vykořisťování lidí či dětské práci, ale opak je pravdou. Těžařské společnosti dbají na dodržování lidských práv a férové odměňování zaměstnanců na všech úrovních. Těžba samotná navíc probíhá velmi automatizovaně za využití těžké techniky a strojů. Patříte-li k těm, kteří považují svět diamantů za striktně mužskou záležitost, pak vás jistě překvapí informace, že společnosti, jež jsou členy Natural Diamond Council, mají ve vrcholovém vedení ženy 30% zastoupení. K tomu si ještě připočtěte, že 99,7 % zaměstnanců těchto společností je najímáno z místních lidí a placeno mnohonásobně lépe, než je tamní průměrný plat. Jak jsou na tom zaměstnanci továren na diamanty, které rostou jako houby po dešti zvláště v Číně, Indii a Rusku, o tom se již nemluví a těžko tedy srovnávati. Můžeme se jen dohadovat, jak jsou dodržována jejich práva či zda místní komunity nějakým způsobem z produkce profitují.
Ekologie a udržitelnost
Další oblastí budící vášně, a to zvláště u mladé generace je ekologie. Tento argument naleznete v souvislosti s propagací syntetických diamantů asi nejčastěji. Hned zpočátku je třeba uvést, že svého vrcholu dosáhla těžba přírodních diamantů v roce 2005 a od té doby těžba poklesla přibližně o 30 % a probíhá ve 30 významných dolech po celém světě. Ačkoliv je těžba zásahem do krajiny, těžaři se zavázali vrátit po ukončení těžby krajinu do původního stavu, rovněž vkládají prostředky do rozvoje okolní krajiny. Členové Natural Diamond Council se ve svých strategiích zaměřují i na rozvoj projektů obnovitelných zdrojů a investují nemalé částky do programů na zachycování uhlíku. Jestliže je v případě laboratorně vyrobených diamantů vyzdvihována menší uhlíková stopa, měla by tato tvrzení být doložitelná. Ovšem není tomu tak. Existují sice nejrůznější studie, značně se však liší. „Pokud se uvádí ekologický aspekt jako jedna z výhod laboratorních diamantů, je zapotřebí zamyslet se nad tím, že pro jejich výrobu je zapotřebí obrovského množství energie. A země, v nichž se nachází nejvíce diamantových továren, příliš neřeší uhlíkovou stopu, a tudíž ji nelze nijak doložit,“ upozorňuje Dušan Mlynarčík.
Ekologická udržitelnost laboratorně pěstovaných diamantů závisí na hospodaření s energií, nakládání s chemickými látkami, materiálem, vodou a odpady v továrně, kde se diamanty vyrábějí. Budeme-li se bavit o těžbě samotné a zásahu do krajiny, pak se zamyslete nad tím, z čeho se lab-growny vyrábějí. V případě metody High pressure-High temperature (HPHT) je zapotřebí grafitu, který ale taktéž musí být nejprve vytěžen. Podobně i kovy, z nichž se vyrábějí reaktory pro výrobu diamantů. Těžbě se tedy tak jako tak nevyhnete. Uvedená metoda funguje tak, že se grafit vystaví po dobu několika týdnů velkému tlaku a extrémní teplotě 1300-1600 °C, čímž se nasimulují podmínky vzniku přírodního diamantu. Druhou výrobní metodou je tzv. Chemical Vapor Deposition, jež využívá k vytvoření diamantu zárodečný diamant, který se vloží do komory s horkým plynem (900-1 200 °C) s metanem a vodíkem. Opět se zamysleme, co všechno se v tomto případě těží.
Ekonomická stránka
Ekonomicky můžeme na diamantový business nahlížet ze dvou stran. Jedna věc je cena a hodnota samotného diamantu a věc druhá pak to, co těžba, výroba a obchod přináší jednotlivým státům a místním lidem. Z hlediska hodnoty je zcela neoddiskutovatelnou skutečností, že přírodní diamanty budou mít vždy navrch. Na světě je jich pouze omezené množství, tudíž jejich hodnota bude mít rostoucí tendenci a slouží tedy i jako skvělá investice. U laboratorně vyrobených diamantů je již nyní jasné, že situace bude zcela opačná. Čím více se jich vyprodukuje, tím jsou levnější a rozhodně se nedá hovořit o investici. Jen od roku 2016 klesla cena 1,5karátového kamene v některých případech o více než 74 %. Toto by měli zohledňovat i obchodníci, ale bohužel dochází i k tomu, že cenu syntetického diamantu nechávají na úrovni toho přírodního. Zamezit by zavádějícím informacím měla mezinárodní směrnice ISO 18323, která jasně stanovuje, co a jak by mělo být v popisu obchodníka uvedeno. Zavedení směrnice do právního řádu je však dobrovolné a učinilo tak zatím jen Německo a také Francie.
Jak již bylo nastíněno u problematiky lidských práv, nemálo argumentů podporujících syntetické diamanty hovoří o vykořisťování a záchraně Afriky díky upřednostnění laboratorně vytvořených diamantů. K uvedenému lze doplnit ještě tato fakta. Jestliže si koupíte diamant vyrobený v továrně, obyvatelé Afriky naprosto nic nezískají. Naopak, v momentě, kdy by zájem o přírodní diamanty silně poklesl a případně se i zastavila těžba, státy, jejichž ekonomika je na tomto obchodu postavena, se ocitnou na hranici chudoby. Například 88 % celkového vývozu Botswany představují diamanty.
Rozlišitelnost
Syntetické diamanty jsou vyráběny přibližně od 50. let minulého století, ale v posledních 10 letech zaznamenali opravdu velký boom a rovněž jejich kvalita je mnohonásobně lepší. Pouhým okem rozdíl mezi přírodním a syntetickým nepoznáte, dokonce mají stejné fyzikální vlastnosti. Rozlišit je umí speciální přístroje, které využívají specifické reakce diamantů na UV záření, například fosforescence. Obchodníci i šperkaři tak mají striktně oddělená pracoviště pro každý druh a stále je podrobují kontrole. Proto ať již se rozhodnete pro diamant přírodní nebo syntetický, vždy jděte za odborníky, kteří jsou schopni i doložit původ každého z nich.
Zdroj: Natural Diamond Council
JK Jitka Kudláčková
Šperk je vztah. To je heslo, pod nímž se skrývá filozofie značky JK Jitka Kudláčková. Před více než 30 lety ji založila zlatnice a designérka Jitka Kudláčková spolu se svým manželem Dušanem Mlynarčíkem. Firmu tvoří stabilní tým profesionálů, mezi které patří například mezinárodně oceněný zlatník David George Hrubec nebo zlatník Josef Kozák, který je podepsán pod novou originální kolekcí Kubistik. Zákazníci JK mají možnost při návštěvě showroomu v prostorách budovy Filadelfie na Praze 4 nahlédnout i do přilehlé šperkařské dílny. Více na www.jk.cz.