Mirek Mejtský, specialista na globální pracovní migraci ze společnosti Petyovský & Partners
„Migrační politika by měla být vnímána nejen jako bezpečnostní opatření, ale také jako nástroj pro podporu znalostní ekonomiky. Ekonometrickým odhadem bylo spočítáno, že přijetí 15 000 nově příchozích vysoce kvalifikovaných pracovníků může přinést až 0,5 % růstu HDP České republiky. To ukazuje, že správná migrační politika může mít významný ekonomický dopad.“
„Jedním z problémů současného systému je vlastní podání žádosti o pobytové oprávnění. Žádosti se zpravidla podávají na zastupitelských úřadech České republiky, které mají omezenou kapacitu. Kvůli převisu poptávky nad nabídkou termínů byl na zastupitelských úřadech České republiky zavedeny kvóty, které se zároveň staly nástrojem regulace migračních toků. Taková regulace je ovšem slepá a nekoresponduje s potřebami ekonomiky. Pokud chceme migrační toky regulovat, pak bychom se měli zaměřit na aspekty zkušeností, dovedností, vzdělání a integrovatelnosti potenciálního migranta, nikoliv čistě na jeho národnost a štěstí v loterii o termín k podání žádosti.“
„Během poslední dekády měla Česká republika štěstí přilákat mnoho zahraničních přímých investic do oblasti vývoje softwaru a některé již etablované korporace postupně zvyšovaly svou přítomnost. To vedlo k vyšší poptávce po IT specialistech. Spolu s omezenou kapacitou univerzit, klesající demografickou křivkou a nedostatečným množstvím IT talentu po celém světě, se Česká republika neliší ve srovnání s jinými místy, kde je nedostatek IT talentu. Na druhou stranu jsme tradičně průmyslovou zemí a obdobně jako v technologickém sektoru i v oblasti průmyslu došlo k rozvoji, který vyžaduje dodatečnou pracovní sílu.“
„Kvóty jsou jedna věc. Důležité je zjednodušit migrační proces. Český imigrační proces můžeme v mezinárodním srovnání řadit mezi ty složitější, a to především z pohledu náročnosti sběru a přípravy potřebných dokumentů. Potrpíme si na originály, razítka, nadnárodní ověření a soudní překlady. Tyto neduhy částečně řeší tzv. vládní programy usnadňující migraci. I při využití vládních programů se však celková doba relokace pohybuje v rozmezí 3–6 měsíců, ve specifických případech může být i delší. Nám se daří valnou většinu relokací zvládnout v horizontu čtyř měsíců, ale i to je často z pohledu firem nedostačující. Věříme, že připravovaná digitalizace migračního procesu přinese jeho kýžené zpružnění.“
„S trvale nízkou mírou nezaměstnanosti a předpokládaným nárůstem poptávky po vysoce kvalifikovaných pracovnících, zejména v oblasti IT, technologií a výzkumu (očekává se, že téměř 60 % nově vzniklých pracovních pozic do roku 2030 bude vyžadovat vysoce kvalifikované pracovníky), je nutné, aby Česká republika upravila svou migrační politiku tak, aby mohla přilákat a udržet zahraniční talenty.
„Navýšení počtu kvót je jeden krok. Jedním z klíčových ukazatelů kvality migračního systému je doba potřebná k získání pracovního povolení. I přes zavedení vládních programů ekonomické migrace se však celková doba relokace pohybuje v rozmezí 3 – 6 měsíců, ve specifických případech může být i delší. Tato nepředvídatelnost a zdlouhavost procesu komplikuje rychlou relokaci zahraničních talentů do země. Samotný proces schvalování žádosti po jejím podání v průměru trvá 46 dnů, a to při využití programu Klíčový a vědecký personál, který je tím nejlepším, co současná migrační politika nabízí. Například v Německu trvá rozhodnutí o vydání pracovního povolení pouze 21 dní, v Polsku dokonce jenom 14 dní.“