Výchovný ústav pod lidovým označením „pasťák“ je zařízení, které je určeno pro starší děti se závažnými poruchami chování, jimž byla nařízena soudem nebo OSPODem ústavní výchova. Jedná se tedy o děti, jejichž chování je považováno za rizikové. Mezi závažné rizikové chování vedoucí k přesunutí dítěte do výchovného ústavu patří například užívání návykových látek, předčasný sexuální život, kriminalita, záškoláctví či agresivní chování vůči ostatním lidem.
Jak to ale ve skutečnosti s těmito dětmi v takových výchovných ústavech je?
Zajeli jsme se podívat do instituce v Místě v okrese Chomutov s označením: Výchovný ústav, dětský domov se školou, základní škola, střední škola a školní jídelna, kde ředitelkou tohoto ústavu, který má kapacitu 56 dětí, je PhDr. Věra Smolíková a udělali jsme s ní rozhovor, protože nás zajímalo co se děje za „zavřenými dveřmi“ výchovného ústavu.
Naše představy byly klamné. Domnívali jsme se, že za zavřenými dveřmi na nás číhá nebezpečí. Co když jsou zdejší děti agresivní?
Paní Smolíková na to sdělila: „Máme partnerskou smlouvu s Universitou Jana Evangelisty Purkyně z Ústí nad Labem a studenti k nám jezdí na stáže. První den si sebou přivezli kasr (pepřový sprej, který má protivníka dočasně paralyzovat), ale nakonec sami poznali, že zdejší děti jsou jiné, ba dokonce někteří i charakterově lepší, než některé venku – jsou vedeni ke slušnosti, dokáží si vážit majetku ústavu, spolupracují a pozitivně se tak mění jejich charakter.“
„Pojďte ukáži Vám naši novou školu, na které se při projektování významně podílelo MŠMT se svými odborníky a já jsem za to moc vděčná. Musím zejména poděkovat vrchnímu řediteli sekce vzdělávání na MŠMT Mgr. Janu Marešovi a také vedoucí oddělení metodického řízení na MŠMT paní Mgr. Martině Budínské za jejich podporu v této náročné práci.“ A paní ředitelka nám ukázala učebny – standartní, přírodovědnou a počítačovou.
Skvělá byla i kuchyňka, kde plánují dělat i významné aktivity ve vaření, protože jejich cílem je vrátit děti opět do života a to s novými návyky, které se jim snaží předkládat prací a prožitkovými aktivitami.
Překvapení na nás čekalo v jejich nové společenské místnosti, kde nás seznámila i s panem Tomášem Maruničem, který zde dělá vychovatele. „Pan Tomáš Marunič je naše skvělá posila pro naše plány v budování charakteru našich dětí. Je lesním pedagogem a ve volných chvílích vede spolek SRDCEM K PŘÍRODĚ z.s. Když mne pan Marunič seznámil nejen s náplní tohoto spolku, ale také s tím, že partner tohoto spolku – společnost MONDI Štětí a.s. mu poskytla finanční dar z programu Patriot na zajímavé didaktické pomůcky do environmentální výchovy, využila jsem toho a požádala ho, aby na druhý den připravil v této společenské místnosti pro naše děti program ŽIJEME LESEM v rámci programu LIGA LIŠKY BYSTROUŠKY, a on souhlasil, takže se již těšíme na zítřejší den.“
Po té nám paní ředitelka ukázala prostředí výchovného ústavu a přírodní výukové zázemí. Když jsme venku potkali děti, byli jsme mile překvapeni – ony nahlas pozdravily a ihned se hnaly k paní ředitelce s potřebou obejmutí. Tento šťastný pohled nám ukázal, že i za zavřenými dveřmi výchovného ústavu mohou být děti šťastné, a to díky pracovníkům, kteří zde usilovně pracují a žijí svou prací, do které dávají celé své srdce, jako paní ředitelka Smolíková a její kolektiv.
Ředitelka výchovného ústavu se pak s námi rozloučila slovy:
„A zítra Vás zveme na návštěvu, aby tak i veřejnost mohla nahlédnout na zajímavý přírodovědný program pro naše děti.“
Proto sledujte tyto malé reportáže, abyste se dozvěděli více a abychom se tak správným způsobem naučili vnímat, jaké je poslání výchovných ústavů pro děti a i to, že i zde děti mohou být šťastné a může tak být jejich charakter správně napravený. My tu určitě budeme.