Kombinace pěstování plodin a výroby elektrické energie prostřednictvím solárních panelů na jednom poli je pro zemědělce v České republice doslova revolucí. Umožnit to má novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která ve sněmovně prošla třetím čtením a nyní zamíří do Senátu.
Solární panely umístěné například nad sady nebo vinicemi chrání plodiny před příliš silným letním sluncem, krupobitím a třeba i před neočekávanými jarními mrazíky, které mohou úrodu ohrozit nebo úplně zničit. Čeští zemědělci si ale v současnosti musejí vybrat, jestli svou půdu využijí pro pěstování plodin, nebo pro výrobu elektřiny. Pokud by si tedy zvolili fotovoltaické panely, přišli by o potenciální výnosy z plodin, které by na zvoleném místě nemohli pěstovat.
Agrovoltaika už několik let dobře funguje a pomáhá zemědělcům převážně ve státech západní Evropy, odkud čerpají zkušenosti i čeští odborníci. Pilotní projekty nejsou pouze ve Francii nebo Itálii, kde plní primárně funkci ochrannou před dlouhým suchým obdobím a pomáhají udržet vlhkost v půdě částečným zastíněním. Mnoho jich najdeme také v Nizozemsku, které z důvodu své velmi omezené plochy klade velký důraz na zvyšování účinnosti využití dostupných ploch.
Některé evropské státy motivují investory ke stavbě agrovoltaiky místo klasické pozemní fotovoltaiky i finančně. V Česku je to ale zatím v nedohlednu. I to bylo podle Jiřího Bíma, doktoranda Fakulty elektrotechnické ČVUT a vedoucího sekce agrovoltaiky v Solární asociaci, největším impulsem pro vytvoření kvalitní legislativy pro agrovoltaiku.
„Podívali jsme se na to úplně obráceně, a řekli jsme si, že agrovoltaika je zemědělský nástroj, který zemědělcům pomáhá lépe se adaptovat na pokračující klimatickou změnu a že musíme vyvinout maximální úsilí pro to, aby si zemědělci v České republice mohli agrovoltaiku postavit tam, kde chtějí, a potřebují,“ říká Ing. Jiří Bím.
Vyřeší dva problémy, ale diskriminuje některé zemědělce
Definice agrovoltaiky, tak jak ji schválila Poslanecká sněmovna, řeší především dva hlavní problémy. Zaprvé nebude třeba u agrovoltaiky vyjímat půdu ze zemědělského půdního fondu a zadruhé bude možné ji povolit jako stavbu pro zemědělství, kterou lze umístit na zemědělské plochy bez změny územního plánu.
„Umístění stavby a nevyjímání půdy pod agrovoltaikou ze zemědělského půdního fondu byly dvě zásadní bariéry, které bránily a znemožňovaly dosud agrovoltaickou výrobnu postavit. Zákon je velmi dobře nastaven, jelikož umožňuje agrovoltaiku realizovat, zatímco kontrola ze strany Státního zemědělského intervenčního fondu bude tak jako doposud probíhat i stejným způsobem a plocha pod agrovoltaikou bude i nadále kontrolována a musí být zapsána ve veřejném registru půdy (LPIS – pozn.),“ dodává Jiří Bím.
Česká legislativa týkající se agrovoltaiky je přelomová, nicméně ve výběru povolených zemědělských kultur, které definuje prováděcí vyhláška, je velmi opatrná.
“Připravovaná vyhláška má v první fázi povolit agrovoltaiku na vinice, chmelnice, ovocné sady, školky a kontejnerovny. Bohužel mně v ní velmi chybí tzv. vertikální agrovoltaika, kterou lze využít ve spojení s pěstováním konvenčních plodin nebo zvýšení účinnosti při zakládání tzv. povinně zatravněných ploch. Troufám si říct, že tímto omezením vyhláška diskriminuje určitou skupinu zemědělců a zbytečně omezuje velmi efektivní umístění obnovitelného zdroje elektrické energie. Zásadní je zde také odlišný diagram výroby elektrické energie, kdy vertikální panely vyrábějí elektřinu primárně v ranních a odpoledních hodinách, okolo poledne, kdy je dnes cena elektřiny často záporná, je jejich výroba minimální. Vertikální agrovoltaika společně s akumulací tedy pomůže velmi efektivně stabilizovat českou elektroenergetickou soustavu,“ uzavírá Jiří Bím.
Kromě příležitosti pro zemědělce otevírá agrovoltaika i obecně dveře šetrné výstavbě pozemních solárních elektráren. “Chceme-li skutečně dekarbonizovat českou ekonomiku a připravit se na elektrifikaci odvětví, jako jsou mobilita či třeba ocelářství, budeme muset stavět velké solární a větrné parky. Agrovoltaika umožňuje alespoň část těchto výroben stavět na půdě tak, aby pod nebo mezi panely probíhala zemědělská činnost,” říká ředitel Solární asociace Jan Krčmář. “Abychom v Česku mohli agrovoltaiku využít skutečně efektivně, bude však zapotřebí povolit i výstavbu vertikálních panelů, které jsou v zahraničí velice rozšířené, avšak česká legislativa s nimi prozatím bohužel nepočítá,” dodává.
Zákon je v gesci ministerstva životního prostředí, které k němu připravuje vyhlášku ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí a ministerstvem zemědělství.
Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky
a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz.
České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Podle Metodiky 2017+ je nejlepší českou technikou ve skupině hodnocených technických vysokých škol. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 19 000 studentů. V akademickém roce 2023/2024 má ČVUT v Praze akreditováno celkem 502 českých a 352 anglických studijních programů (bakalářských, magisterských a doktorských). ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní
a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. Podle výsledků Metodiky 2017+ bylo ČVUT hodnoceno ve skupině pěti technických vysokých škol a obdrželo nejvyšší hodnocení stupněm A. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings: V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 454. místě a na 12. pozici v regionálním hodnocení „Emerging Europe and Central Asia“. V rámci hodnocení pro „Engineering – Civil and Structural” je ČVUT mezi 151.–200. místem, v oblasti „Engineering – Mechanical“ na 201.–250. místě, u „Engineering – Electrical“ na 201. až 250. pozici. V oblasti „Physics and Astronomy“ na 201. až 250. místě, „Natural Sciences“ jsou na 280. příčce. V oblasti „Computer Science and Information Systems” je na 201.–250. místě, v oblasti „Material Sciences“ na 201. až 250. místě, v oblasti „Mathematics“ na 251.-300. místě a v oblasti „Engineering and Technology“ je ČVUT na 190. místě. Od roku 2020 je ČVUT členem aliance prestižních technických univerzit EuroTeQ. Ta představuje zajímavou a přínosnou příležitost pro studenty, vědecké pracovníky i zaměstnance zapojit se do projektu, který si klade za ambici posunout kvalitu vysokého školství na vyšší úroveň. Dalšími členy skupiny EuroTeQ jsou Technical University of Munich, Technical University of Denmark, Technical University of Eindhoven, École Polytechnique – L´X, Tallinn University of Technology, École polytechnique fédérale de Lausanne a Technion Israel Institute of Technology. Více na www.cvut.cz.