Praha, 28. srpna 2024 – Námořníci, piráti a pohřební spolky. Právě tyto společenské vrstvy položily ve druhém tisíciletí před naším letopočtem základy moderního pojišťovnictví, jak ho známe dnes. Cesta od jednoduchých dohod mezi obchodníky k milionovým smlouvám trvala tisíce let. Věděli jste, že životní pojištění existuje již od dob starého Říma? Nebo že první pojišťovna na světě vznikla z kavárny pro námořníky? Tyto a další zajímavosti z fascinující historie pojišťovnictví přináší následující článek.
Počátky pojišťovnictví sahají až do antických dob. Jeho koncept jako zajištění proti újmám na zdraví či majetku se objevil v několika kulturách nezávisle na sobě. Myšlenka pojištění ve smyslu sdílení rizik mezi více lidmi nebo subjekty existovala již ve starověkých civilizacích, i když v samozřejmě v podstatně primitivnějších formách než dnes.
Námořnictví jako průkopník ve světě pojišťovnictví
První náznaky lze najít už ve starověké Mezopotámii, konkrétně ve druhém tisíciletí před Kristem. Slavný Chammurapiho zákoník totiž obsahoval ustanovení týkající se námořního obchodu. Babylonské pojištění tehdy fungovalo na základě takzvaného „námořního úvěru“, což byl systém, který obchodníkům umožňoval rozložit rizika spojená s mořeplavbou. „Obchodník, který chtěl přepravit zboží po moři, si mohl půjčit peníze od věřitele. Pokud se loď a zboží v pořádku dostaly do cíle, obchodník věřiteli vrátil půjčku plus dohodnutý úrok. Naopak když loď ztroskotala nebo bylo zboží zničeno, obchodník nemusel půjčku vracet,“ vysvětluje Filip Bartoš, ředitel distribuce a marketingu pojišťovny YOUPLUS. Tento systém de facto poskytoval obchodníkům ochranu proti riziku ztráty zboží, což je základem konceptu pojištění.
V egyptské společnosti byla zase velká důležitost přikládána posmrtnému životu, pohřby proto byly významnou událostí. Každý si přál mít důstojný obřad, který by zajistil jeho přechod do posmrtného života. Avšak náklady na pohřeb mohly být pro mnoho rodin příliš vysoké. Aby se zajistilo, že i méně majetní lidé budou mít důstojný pohřeb, vznikly komunitní systémy, jejichž členové se vzájemně podporovali. „Tyto systémy fungovaly na principu kolektivního spoření. Členové skupiny pravidelně přispívali určitou částkou do společného fondu. Když někdo z komunity zemřel, byly z tohoto fondu pokryty náklady na jeho poslední rozloučení,“ popisuje Bartoš.
Tento systém pak zdokonalili staří Římané, kteří kolem 1. století našeho letopočtu založili spolek s názvem Collegium, který fungoval na bázi sdíleného rizika. Členové tohoto uskupení přispívali do společného fondu, ze kterého se pokrývaly kromě pohřbu i další nouzové situace – například pomoc během nemoci, finanční podporu v případě dočasné nezaměstnanosti nebo jiné nečekané výdaje.
První výplata pojistného plnění za přepravu obilí
Na první doložitelný případ toho, co dnešní společnost zná jako vyplacení pojistné škody, lidstvo čekalo až do 14. století. Konkrétně v roce 1347 vznikla první známá smlouva o pojištění nákladu v italském Janově. „Týkala se pojištění lodi, která měla přepravit náklad pšenice z Janova na ostrov Mallorca. Smlouva specifikovala, že pokud by loď byla ztracena nebo náklad poškozen, pojistitelé by museli vyplatit pojištěnému majiteli lodi určitou částku jako náhradu,“ objasňuje odborník.
Janovská pojištění byla v období renesance průkopnická, protože pravidelně poskytovala jistotu a ochranu obchodníkům, kteří riskovali značné majetky při námořních obchodních cestách. Tyto rané pojistky
a následné výplaty odškodnění jsou odbornou veřejností považovány za jeden z prvních důležitých kroků na cestě k modernímu pojišťovnictví.
Z kavárny první pojišťovnou na světě
Spojení pojišťovnictví a námořního obchodu přetrvalo dalších minimálně čtyři sta let. „Centrem tohoto byznysu, kde se námořníci a obchodníci setkávali, aby uzavírali smlouvy a vyměnili si důležité informace, byla kavárna v Londýně s názvem Lloyd’s Coffee House. Její majitel Edward Lloyd se rychle přizpůsobil potřebám svých klientů a začal poskytovat aktuální informace o lodích, jejich plavbách a nákladu,“ vypráví Bartoš. V kavárně se postupně začaly formovat skupiny pojišťovatelů, kteří byli ochotni podstoupit určitá rizika výměnou za pojistné. Tito pojišťovatelé si v kavárně zapisovali své závazky do knih, které se staly známými jako „Lloyd’s Books“ nebo „Lloyd’s Lists“.
V průběhu 18. století se v Lloydově kavárně postupně vytvořila struktura organizovaného pojistného trhu. Pojišťovatelé, známí jako „underwriters”, začali vytvářet syndikáty, které sdružovaly kapitál potřebný k pokrytí rizik. „Každý z upisovatelů se zavázal k pokrytí části rizika uvedením svého jména pod konkrétní pojistnou smlouvu, a tak vzniknul pojem, který je dnes ve světě osobních financí známý jako underwriting. Z obyčejné kavárny se tak stala historicky první pojišťovna na světě,“ dodává Bartoš s tím, že v průběhu 19. století společnost dominovala globálnímu pojišťovacímu trhu. Silné postavení si značka Lloyd’s uchovává dodnes, především na Britských ostrovech.