Velkým korporacím obchodovaným na burze s více než 500 zaměstnanci zákon dle směrnice z roku 2014 ukládá povinnost zveřejňovat zprávy týkající se nefinančního reportingu. Původní Směrnici NFRD (The Non-Financial Reporting Directive) zcela zásadně rozšířila nová, a to CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive). Ta se zaměřuje především na ESG (Environmental and Social Governance) reporting. Do hledáčku se tedy dostaly různé faktory udržitelnosti, jako například uhlíková stopa či nakládání s odpady.
Od letošního roku se rovněž tato povinnost netýká už jen velkých korporací, ale i menších firem, které splňují alespoň dvě z následujících kritérií: mají 250 a více zaměstnanců, roční čistý obrat 50 milionů eur nebo bilanční sumu 25 milionů eur. Zároveň se rozšiřuje také rozsah informací, nutný reportovat.
Ačkoliv změny v českých zákonech reflektují rostoucí důraz na udržitelnost, mnoho českých firem ESG reportování stále nevěnuje dostatečnou pozornost. Jejich přístup je zatím často velice laxní, a to zejména ve srovnání se zahraničními společnostmi. Jedním z hlavních důvodů je nedostatek povědomí a vzdělávání v této oblasti. V České republice totiž chybí systematická podpora a edukace ze strany státu, která by jasně ukázala, jaké výhody může integrace ESG principů přinést. Na rozdíl od západních zemí, kde vlády aktivně propagují udržitelnost a motivují firmy k zavádění ESG strategií, české podniky často vnímají tyto požadavky jako byrokratickou zátěž, potřebnou plnit spíše z nutnosti než z přesvědčení o jejím přínosu.
Bohužel, téma udržitelnosti také často bylo a bude využíváno politickými stranami pro vlastní alibistické komentáře, které problematiku zkreslují a spíše matou, než-li ji osvětlují. Stát by měl svou roli v edukaci trhu přijmout odpovědněji a skrze různé organizace a komory začít firmy lépe informovat o tom, co ESG skutečně znamená a jaký má potenciál pro budoucnost. Současně je však nezbytné, aby se i samotné společnosti chopily iniciativy a začaly se samy vzdělávat a hledat informace.
Skepse a nedostatek zkušeností
Podstatnou překážku tvoří i pověstná česká mentalita – tradičně konzervativnější a skeptičtější vůči jakýmkoliv novým trendům, zejména pokud přicházejí z Bruselu. Pro nejednu firmu ESG představuje jen další administrativní břemeno, přinášející zbytečné náklady bez prokazatelných benefitů. Oproti tomu v západním byznysu vnímají ESG jako příležitost nejen ke zlepšení reputace a přilákání investorů, ale i jako klíčovou součást strategií svého růstu.
Pokulháváme i v oblasti praxe. Většina českých firem nemá s ESG žádné hlubší praktické zkušenosti, takže je jejich přístup k této problematice zatím velmi opatrný. Často se spoléhají na teoretické informace a chybí jim jasný plán, jak ESG efektivně implementovat do procesů. Tyto skutečnosti pak v praxi vedou k obavám z vysokých nákladů a nejistoty ohledně návratnosti těchto investic.
Nevyhnutelná udržitelnost
Správné začlenění principů udržitelnosti, poctivé měření a kvalitní vyhodnocování dat naopak pomohou společnostem náklady ve výsledku snížit za cenu jednorázových investic. Například prostřednictvím optimalizace nakládání s odpady a zavedením energeticky úsporných opatření mohou výrobní podniky dosáhnout výrazných úspor na energiích a surovinách.
Podstatnou roli však v úspěšné implementaci ESG hraje postoj vedení společnosti. Pokud vrcholové vedení vnímá vše jako nesmysl nebo zbytečnost, je velmi pravděpodobné, že se tyto principy ve firmě neujmou a nebudou mít žádný reálný dopad. Naopak tam, kde vedení chápe význam a potenciál ESG, může dojít k zásadnímu posunu směrem k udržitelnějšímu a odpovědnějšímu podnikání.
Nicméně se dá očekávat, že odmítavé vedení časem svůj postoj k ESG bude nuceno změnit. Nové generace totiž přikládají udržitelnosti stále větší význam, pečlivě zvažují, od jakých společností nakupují či pro koho pracují, a především čím dál častěji bojkotují ty podniky, které na zmiňované principy nedbají. Tlak na firmy, aby se více věnovaly udržitelnosti, zesílí. Navzdory všem negativním přístupům, projevujícím se v českém byznysovém prostředí v rámci problematiky ESG a ESG reportingu, tedy vidím budoucnost zeleně. Postupem času i u nás jistě dojdeme do bodu, kdy nepůjde jen o strohé dodržování předpisů, ale o cestu k získání konkurenční výhody, kvalitní optimalizaci a vytváření dlouhodobé hodnoty.
Autorem je Nikola Mičulková, ESG expertka Thein Digital
Nikola Mičulková, obchodní manažerka Thein Digital, se v rámci své praxe zaměřuje na podporu českých firem při integraci ESG (Environmental, Social, and Governance) principů a především technologických nástrojů pro ESG reporting do jejich podnikání. ESG vnímá jako klíčovou příležitost pro zlepšení konkurenceschopnosti, dlouhodobou optimalizaci nákladů a udržitelný růst.
O skupině Thein
Thein je investiční skupina založená zkušeným manažerem a investorem Tomášem Budníkem, která se zaměřuje na rozvoj technologických společností v oboru lCT, kyberbezpečnosti a průmyslu 4.0. Pomocí fondů Thein Private Equity SICAV a J&T Thein SICAV chce ve svém portfoliu propojovat zajímavé projekty a poskytovat jim byznysovou a infrastrukturní expertízu. Hlavní filosofií skupiny Thein je hledání nové synergie mezi jednotlivými projekty a udržení českého know-how v českých rukách.
O Thein Digital
Společnost Thein Digital s.r.o. se na českém trhu pohybuje téměř 30 let, od roku 2020 patří do investiční skupiny Thein zakladatele Tomáše Budníka, která se zaměřuje na technologické společnosti v oboru ICT, kyberbezpečnosti a průmyslu 4.0 z České a Slovenské republiky. Po celou dobu svého působení Thein Digital sehrává roli průkopníka a inovátora. Je jednou z prvních firem věnujících se dodávkám a provozu technologií ATM a SAN v České republice a na Slovensku. Její klienti pocházejí zejména z oblasti bankovnictví, telekomunikací, energetiky a automobilového průmyslu.