Výsledek předčasných německých voleb přinesl rekordní volební účast. Z ní vzešel vítězně konzervativní blok CDU/CSU, i přesto, že šlo o jeden z historicky nejslabších výsledků. Poskočily naopak extrémní strany z obou směrů. AFD a komunisti z Linke získali oproti předchozím volbám z roku 2021 dohromady o skoro 20 procentních bodů více, což je výrazně přiblížilo k třetinu všech hlasů.
Volby potvrdily politickou roztříštěnost země. Německo teď čekají složitá jednání o koalici. Zejména pokud půjde o koalici, v níž by spolu s konzervativci měli být i zelení, proti nimž se zástupci CDU/CSU ostře vymezili už během kampaně. Budoucí kancléř Merz už stihl upozornit, že se Evropa nemůže dál spoléhat na Spojené státy, proto je potřeba co nejrychlejší osamostatnění. Takové přání je namístě, požadovaná rychlost jeho provedení však bude velmi obtížně dosažitelná. Od možné německé koalice nečekáme zásadní zvrat, který by ekonomice doručil revoluční transformaci oproti dosavadnímu trendu.
Německá ekonomika se potýká s cyklickými a strukturálnímu problémy. Do první skupiny patří inflace a s ní spojené vysoké úrokové sazby, dále vysoké zásoby a politická nejistota, která teď bude spjata s koaličním jednáním. Do skupiny strukturálních problémů patří energetika, upadající konkurenceschopnost, dlouhodobě slabá investiční činnost, a nakonec demografický vývoj. Budoucí vládní koalice by se měla jako první zaměřit na investice, které jsou v Německu pod průměrem EU. Málo investuje veřejný, ale i soukromý sektor, což je potřeba napravit. Klíčové bude, zda se koalici podaří dát dohromady dvoutřetinovou většinu, která je potřeba ke schválení změn týkajících se dluhové brzdy či mimorozpočtových fondů.
Právě změnu dluhové brzdy Německu už dříve doporučil nejen Mezinárodní měnový fond, ale i samotná Bundesbanka. To v dnešním stále proinflačním prostředí není zcela běžné. Naopak vidíme, že nejen u nás, ale i v USA centrální banky upozorňují na nutnost méně expanzivní fiskální politiky. V Německu tak apely ze strany zmíněných institucí krásně ilustrují vážnost celé situace. Otázkou je, zda budou úspěšné. Úprava dluhové brzdy není s ohledem na nejistoty kolem formování koalice jistá. Jistá je potřeba navýšení investic, kde se odhady shodují na dodatečných ročních úrovních minimálně 1,5 % HDP po delší dobu, než je jedno volební období.
Na trzích je výsledek voleb vidět především u silnějšího eura. Společná evropská měna tak ocenila převahu konzervativců. S ohledem na otázku dluhové brzdy a investice je trh střídmější. Pokud by bylo jasné, že nová německá vláda citelně uvolní dluhovou brzdu, a zaplaví tak trh novým dluhem, viděli bychom to na rostoucích výnosech německých státních dluhopisů. Zatím se však nic takového neděje. Tržní dopady voleb by měly být pouze dočasné. Trh se postupně vrátí zpět k hlavním tématům, jako je geopolitika, výhled evropské ekonomiky a sazeb, a samozřejmě i možná obchodní válka s USA. Stále předpokládáme, že v tomto prostředí bude euro oproti dolaru táhnout za slabší konec, což by výhledově znamenalo korekci dnes dosažených zisků.