Hospodářský růst v eurozóně je i nadále pomalý, ale rostoucí příjmy, nižší sazby ECB a silné úspory domácností jsou faktory, které podporují domácí poptávku a zvyšují tak potenciál pro oživení. Americká cla však stále představují významnou hrozbu pro evropský průmysl, zejména ten automobilový, a pro země jako je Německo nebo Itálie. To samozřejmě přináší do prognóz značnou nejistotu. ECB bude také muset pokračovat v uvolňování své měnové politiky, protože pouhé snižování sazeb není pro podporu růstu dostatečné, což dokládá také pomalý růst úvěrů jak v korporátní sféře, tak v oblasti hypoték.
Výdaje na obranu EU rostou, ale stále z nich nejvíce těží USA. Vybudování společného evropského zbrojního průmyslu bude trvat několik let, a to i v případě, že bude dosaženo širokého politického konsensu. Podle Evropského programu pro zbrojní průmyslu (EDIP) je cílem realizovat do roku 2030 alespoň 50 procent zbrojních zakázek v rámci Evropy. Vzhledem k problémům s financováním a koordinací jde ale spíše o dlouhodobý cíl než o okamžité řešení.
Nová německá vláda plánuje zvýšit veřejné výdaje do infrastruktury v následujících deseti letech prostřednictvím nového 500miliardového fondu (11,6 % HDP v roce 2024). Z toho by 100 milionů eur připadlo přímo jednotlivým státům. Jedná se rovněž o uvolnění ústavního pravidla dluhové brzdy v případě výdajů na obranu. Veřejné investice by tak od roku 2026 mohly poskytnout fiskální stimul ve výši 1,5 až 2 % HDP ročně a potenciálně ovlivnit i další evropské ekonomiky.
V případě Německa jde o historický posun. Německo je jednou z mála zemí EU, která je schopna financovat významnou rozpočtovou expanzi prostřednictvím navýšení dluhu. V praxi tyto návrhy znamenají, že výdaje na obranu již nebudou omezovány ex ante, což Německu umožní dosáhnout svého cíle 3 % HDP na výdaje na obranu již v příštím roce.
Naše prognózy růstu pro Německo a potažmo i pro eurozónu v letošním roce zůstávají beze změny. V návaznosti na zvýšení výdajů na infrastrukturu o 1 % (50 miliard eur ročně), v kombinaci se zvýšením výdajů na obranu z 1 % na 1,5 % (k dosažení cíle mezi 3 a 3,5 % HDP), ale odhadujeme, že roční fiskální stimul pro Německo by mohl činit 1,5 až 2 % HDP po dobu několika let, počínaje rokem 2026. Zvýšení ekonomického růstu v Německu bude mít nevyhnutelně dopad na jeho evropské obchodní partnery, bude ale pravděpodobně pouze mírný, zejména pokud budou tyto země současně usilovat o fiskální konsolidaci.
Mohou zvýšené výdaje na obranu v Německu a Evropě pomoci?
V roce 2024 vydala EU na obranu 2 % svého HDP, zatímco v USA to bylo 3,4 %. Za posledních deset let ale vzrostly nominální výdaje EU na obranu o více než 220 %, což odráží strategický posun Evropy po ruské anexi Krymu v roce 2014.
Mnichovská bezpečnostní konference: nová éra pro Evropu
Oznámení o snížení vojenské podpory USA v Evropě signalizuje začátek nové éry, kdy Evropa musí převzít odpovědnost za svou vlastní bezpečnost. Na to ale není v tuto chvíli ještě zcela připravena. Bude tak muset rychle navýšit výdaje na obranu a posílit svou vojenskou připravenost. Jak jsme již zmínili, v roce 2024 vydala Evropa na obranu 2 % svého HDP, v 60. letech, přestože byla chráněna vojenským deštníkem USA, to byla 3 až 4 % HDP.
Evropská komise (v souladu s většinou hlav států EU) předložila několik návrhů, jak pomoci členským státům financovat své zvýšené závazky v oblasti obrany. Jde o aktivaci únikové doložky v rámci Paktu stability a růstu, která státům umožní odchýlit se od rozpočtových požadavků s cílem umožnit financování výdajů na obranu na úrovni jednotlivých států. To by mělo členským státům umožnit vyčlenit na obranu přibližně 650 miliard eur během následujících čtyř let, čímž by výdaje na obranu dosáhly 3,5 % HDP. Plánuje se rovněž zřízení společného mechanismu ve výši 150 miliard eur, který by byl strukturován ve formě půjček jednotlivým členským státům. Teoreticky by tedy tyto dvě iniciativy mohly přinést 800 miliard eur na evropskou obranu.
Mnohé země s vysokou mírou zadlužení, jako je například Francie, Itálie a Španělsko, však budou mít potíže s tím, aby se zavázaly k takovým výdajům, aniž by snížily jiné výdaje nebo zvýšily daně. To by mohlo významně ovlivnit hospodářský růst a sociální stabilitu.
Soukromé financování zůstává pro obranný sektor velkou výzvou, zejména pro malé a střední podniky, jejichž rozvoj je nezbytný pro vybudování celoevropského vojenského ekosystému. Je však příliš brzy na to, počítat s tím, že by tento zdroj mohl přinést nějaké významné částky. Další podrobnosti budou pravděpodobně uvedeny v Bílé knize o obraně, kterou Evropská komise zveřejní 19. března.
Ekonomický dopad výdajů na obranu se výrazně liší v závislosti na tom, zda se vojenské vybavení vyrábí lokálně. V USA jsou tedy multiplikátory relativně vysoké, v Evropě jsou naopak obecně nižší než 0,5 %, protože velká část vojenského vybavení se dováží (u Francie je multiplikátor pravděpodobně vyšší). V roce 2023 bylo 70 % vojenských výdajů členských států EU realizováno mimo EU, přičemž nejvíce to bylo v USA, kam mířilo více než 60 % celkové částky. Navíc méně než 20 % investic do obrany v EU bylo realizováno společně.
Evropský program obranného průmyslu (EDIP), který byl představen v březnu 2024, má za cíl rozvíjet a posilovat evropský vojenský průmysl. Iniciativa vybízí členské státy ke společnému nákupu obranného vybavení a rovněž k tomu, aby bylo do roku 2030 alespoň 50 % tohoto vybavení vyrobeno v Evropě (do roku 2035 to má být dokonce 60 %). Záměrem je rovněž vybudovat celoevropské dodavatelské řetězce. Existuje ale celá řada překážek.
Navzdory politické vůli bude vybudování jednotného evropského obranného průmyslu trvat mnoho let. Pozitivní zprávou je, že ve střednědobém horizontu to Evropě umožní zvýšit investice do technologií a celkovou průmyslovou základnu. V krátkodobém horizontu však vzhledem k neexistenci jednotného obranného trhu budou ze zvýšených vojenských výdajů EU těžit především Spojené státy. To by ale zase mohlo Evropě pomoci vyhnout se otevřené obchodní válce s USA za předpokladu, že Donald Trump upustí od zdanění evropského exportu.
„S ústupem USA od evropských záležitostí stojí Evropa před naléhavým úkolem posílit vlastní obranu, avšak vysoká úroveň zadlužení a problémy s financováním by mohly tento proces zpomalit,“ Didier Borowski, Head of Macro Policy Research, Amundi Investment Institute
„Navzdory pomalému růstu se domníváme, že ekonomika eurozóny má potenciál pro posílení, a to díky rostoucím příjmům, nižším sazbám ECB, silným úsporám domácností a novému plánu Německa na zvýšení veřejných investic,“ Monika Defend, Head of Amundi Investment Institute.
„Očekáváme, že současná rotace na trzích bude pokračovat. V oblasti akcií zachováváme opatrný postoj k nejvíce nadhodnoceným částem amerického trhu a upřednostňujeme příležitosti v Evropě a Asii,“ Vincent Mortier, Group Chief Investment Officer, Amundi.
O společnosti Amundi
Amundi, přední evropský správce aktiv, který patří mezi 10 největších světových hráčů , nabízí svým 100 milionům klientů – retailových, institucionálních i firemních – kompletní škálu spořicích a investičních řešení v rámci aktivní i pasivní správy, v tradičních nebo reálných aktivech. Tato nabídka je rozšířena o IT nástroje a služby, které pokrývají celý hodnotový řetězec spoření. Amundi, dceřiná společnost skupiny Crédit Agricole, kótovaná na burze, v současné době spravuje aktiva v hodnotě více 2,2 biliony eur .
Díky svým šesti mezinárodním investičním centrům, možnostem finančního a mimofinančního výzkumu a dlouhodobému závazku k odpovědnému investování je společnost Amundi klíčovým hráčem na poli správy aktiv.
Klienti Amundi využívají odborných znalostí a poradenství 5 500 zaměstnanců ve 35 zemích.
Amundi, a trusted partner, working every day in the interest of its clients and society