Diverzita na pracovišti. Strašák? Konkurenční výhoda!

Mileniálové jsou líní a nechtějí pracovat. Celá generace Z se chce živit jen videi na Youtube.  V poslední době není vůbec neobvyklé setkat se s články o generačních střetech a o neporozuměních mezi lidmi narozenými po roce 1983 a tzv. Husákovými dětmi (Generace X) nebo generací Baby Boomers. Hovoří se o změně priorit a pohledu na svět. Ostatně každý z nás to ve svém okolí asi zažil. Pokud je Vám pod 35 let, Vaši rodiče nejspíš nerozumí tomu, proč máte jednou za čas potřebu změnit práci, a vy zase nedokážete pochopit, jak mohli v jedné společnosti vydržet 30 let. To je však jen jedno z témat, rozdíly nastávají v celé řadě aspektů – od očekávání a vztahu směrem k nadřízenému přes požadovanou míru flexibility v práci k touze po naplnění a „nalezení smyslu“ ve své práci.

Že nejde o problém ryze teoretický si začínají uvědomovat už i firmy.  Blíží se doba, kdy se na pracovišti bude současně setkávat až 5 generací, jejichž motivace v zaměstnání se zásadně liší. V éře globalizace, rostoucí konkurence a rychlých změn musí být organizace inovativní, chtějí-li si vytvořit konkurenční výhodu. Ze studií vyplývá, že potenciál inovací by mohla brzdit právě neoptimální spolupráce mezi různými věkovými skupinami.

Dle průzkumu, který proběhl v rámci projektu SiLC (Synergy in Learning and Cooperation) v šesti evropských zemích, však zaměstnavatelé v mikro, malých a středních firmách (1-249 zaměstnanců) mezigenerační spolupráci ve svých týmech nijak systematicky neřeší. Přitom podíl malých a středních podniků na jednotlivých národních trzích dlouhodobě roste. V České republice je to více než milion subjektů, které tvoří přes 99 % všech podniků v zemi. Z průzkumu vyplynulo, že přestože více než 66 % vedoucích pracovníků podporuje členy svých týmů v rozvoji obecných komunikačních dovedností, generačním tématům se v ČR alespoň s nějakou pravidelností věnuje pouze 40 % team leaderů.

Spíše, než diverzita mezigenerační v posledních letech čeří českou i evropskou vodu diverzita kulturní. Zdá se však, že ani ta jako téma české malé a střední firmy příliš neoslovila. Je to zřejmě dáno i tím, že, oproti jiným evropským zemím, je podíl cizinců na pracovním trhu v České republice poměrně nízký (2.4 % oproti např. 10,9 % ve Španělsku, nebo 4,5 % v Nizozemsku). Přesto se však v důsledku globalizace jedná o fenomén, který bude nabírat na síle a není radno ho podcenit.

Diverzita bývá často vnímána jako překážka nebo komplikace. Studie však ukazují, že mezi diverzitou a úspěšností firem existuje přímá, pozitivní vazba. S myšlenkou, že kulturně i věkově heterogenní týmy naopak představuj přínos, pracuje i projekt SiLC, financovaný z programu Erasmus+. Projekt se zaměřuje na podporu mikro, malých a středních podniků a organizací a má za cíl vyvinout pro ně vhodné metody a nástroje pro využití při školeních a koučinku právě v otázkách diverzity. Jde o nový koncept školení vedoucích pracovníků, který vnímá kulturní a generační diverzitu jako příležitost.

Reklamy