Když na nás pěstmi zaútočí agresivní člověk, máme tendenci se okamžitě bránit. Jak je to ale v případě, kdy nás někdo napadne slovně? Občas se všichni ocitneme v situaci, kdy musíme mluvit s lidmi, kteří zrovna nemají dobrý den, nebo jim protivnost už tak nějak koluje v žilách. Jak zůstat v takovém případě v klidu a nedat najevo, že nás takové chování popouzí, případně vybízí k odplatě stejnou mincí? A jak účinně zažehnat počínající konflikt?
Pokud se naučíme adekvátně se slovně bránit, aniž by došlo k hádce, vezmeme agresorovi vítr z plachet a sami se nikdy nebudeme cítit bezmocně. Umění slovní sebeobrany se cvikem stane jakousi životní filozofii, kterou můžeme aplikovat jak v rodině, v práci, mezi přáteli, tak i při běžné komunikaci s cizími lidmi.
Sam Hornová, americká komunikační koučka a lektorka, přináší ve své knize Slovní sebeobrana mnoho tipů, jak neútočně a přitom rázně odpálkovat člověka, který má tendenci svého komunikačního partnera ponížit a emočně zničit. Díky autorčině vysoké míře empatie se v uvedených situacích mnohdy uvidíme i my sami. Co si budeme namlouvat, styk s nepříjemnými lidmi nemá rád nikdo z nás, ale pokud budeme znát pár šikovných triků, poradíme si hravě i s takovými lidmi.
Vžijte se do situace toho druhého
Hlavním znakem úspěšné komunikace je umět se co nejvíce vcítit do druhého. Třeba když hovoříme se starším příbuzným nebo i cizím člověkem, který má zdravotní problémy a neustále si stěžuje. Lamentování na téma zdraví nebaví poslouchat nikoho. Když se ale zamyslíme nad tím, jak onoho člověka musí asi všechno bolet a je z těchto nepříjemností otrávený, probudíme v sobě soucit a pochopení a komunikace se nám nebude zdát tak nesnesitelná. Do jisté míry se jistě uleví i trpícímu, který je pak více nakloněný změně konverzace na nějaké pozitivnější téma.
Projevte soucit
Empatie zafunguje i v případech, pokud budeme muset hovořit s nepříjemnou prodavačkou, vrátným nebo úřednicí. Někdy stačí projevit byť jen kapku porozumění a už to může nevlídnou osobu obměkčit. Známe situaci, kdy přijdeme na úřad a úředník už předem převrací oči. Můžeme třeba pronést mezi řečí: „Musí to být hrozné, sedět tady v tom horku a poslouchat celý den stížnosti lidí, že?“ V obchodě zase sedí za pokladnou nervózní prodavačka, která se rozhodně netváří potěšeně, když vidí náš velký nákup. I zde můžeme situaci odlehčit pronesením: „Z toho celodenního pípání by mi v hlavě pípalo i v noci“. Ne na všechny toto ovšem platí. Pokud tímto způsobem nedosáhnete kýženého výsledku, pomůže diplomatické mlčení, které nepříjemnou situaci alespoň nezhorší, narozdíl od hádky.
Získejte čas otázkou
Sam Hornová také zmiňuje důležitý faktor: omezit v konverzaci používání příkazů nedělej, přestaň a zapomeň. Sami víme, jak nás dokáže vytočit něčí obvinění: nebuď hysterická, nenaštvi se, ale…., nebo prosté nedělej si starosti. V tu chvílí má naše mysl tendence zbystřit a dělat právě opak. Podezření z hysterie obvykle člověka rozlítí do běla, věta o tom, abychom se nenaštvali, nás zase varuje, před nějakou nepříjemností a za výzvou, abychom si nedělali starosti, se skrývá pobídka právě k tomu, ať si ty starosti děláme, protože se blíží něco nemilého. Na takové podněty máme obvykle tendenci reagovat rychle a bez rozmyslu. Jak ale ostrý protiútok zastavit nebo pozdržet? Zkuste odpovědět protiotázkou např. Jak to myslíš? nebo Proč to říkáš? Toto malé zdržení vám jednak zabrání, abyste nevypustili z úst něco, co nechcete, a dá vám čas na rozmyšlenou, jak v konverzaci pokračovat, aniž by nutně muselo dojít k ostré hádce.
Důležité je, co bude, ne co bylo
Hádky se obvykle týkají věcí minulých. Autorka knihy dobře vyzdvihuje důležitost zastavení konfliktu v pravý čas. Minulost se nedá změnit, lze se z ní jen poučit. Zkusme tedy přeorientovat naše myšlení a soustředit se na to, jak se věci dají změnit, aby k nepříjemnostem už nedocházelo. Je ale zřejmé, že hlavním a velmi důležitým aspektem pro úspěšné zastavení počínajícího konfliktu je vůle obou stran hádku co nejdříve ukončit. Stejně tak bychom měli ze svého slovníku vymazat nepříjemně vyčítavé měl jsi a zaměřit se raději na budoucí jednání slovy příště nebo odteď.
Buďme dobrými posluchači
Proč vůbec vznikají hádky? Jednou z mnoha příčin je nedbalé naslouchání druhému. Zkusme se zamyslet nad tím, zda udržíme plnou pozornost, když nám někdo něco vypráví. Neodbíhají nám myšlenky někdy jinam? Neskáčeme druhému do řeči, jak jsme se v podobné situaci ocitli my sami? To v něm může vzbudit podezření nezájmu o jeho osobu a může se ho hluboce dotknout. Opět si vztáhněme situaci na sebe. Když mluvíme, čekáme, že nás bude někdo poslouchat. Vidíme-li nezájem našeho posluchače, mrzí nás to nebo to v nás vzbudí pocit vzteku. Nemusí nutně okamžitě propuknout hádka, ale od nastřádaných křivd je jen krůček k pověstné poslední kapce. Dobrým způsobem, jak takovým situacím předcházet, je naučit se dobře naslouchat.
K zabránění konfliktu stačí tedy málo, záleží ale jen na nás, jak se situací naložíme. Emoce prostě někdy musí ven, ať se děje co se děje, ale mohou se prezentovat s mírou, která nepovede k většímu sporu, než je nutné. Osvojit si pár triků, jak mluvit s nepříjemnými lidmi, pak udělá den hezčí nejen nám, ale i druhým.