Nový zákon o ochraně oznamovatelů tzv. „whistleblowerů” nabyl účinnosti 1. srpna letošního roku a přinesl s sebou významné změny pro řadu subjektů v České republice. Oznamovatelé by nyní měli hrát významnou roli v upozorňování na protiprávní jednání v organizacích a firmách, ve kterých působí. Jaké jsou první postřehy z implementace zákona? Podle expertů z Moore Czech Republic v řadě případů zaskočil zákon například školy, které musely na novou povinnost reagovat uprostřed prázdnin. Další postřehem je nezbytnost důvěryhodnosti tohoto systému v očích zaměstnanců a změna firemní kultury.
Zákon přesně specifikuje, kdo je povinen tento systém zavést. Jsou jimi podniky a další zaměstnavatelé s alespoň padesáti zaměstnanci, obce s počtem obyvatel přesahujícím 10 tisíc, veřejní zadavatelé, vybrané orgány veřejné moci a specifické subjekty ve finančním sektoru. Pro zaměstnavatele s počtem zaměstnanců mezi 50 až 249 je ovšem stanovena prodloužená lhůta na implementaci tohoto systému, a to až do 15. prosince 2023.
„Od prvního srpna se tato povinnost nevztahuje jen na velké firmy s více než 250 zaměstnanci. Veřejní zadavatelé s více než 50 zaměstnanci, což jsou často i školy, jsou nyní také povinni mít vnitřní oznamovací systém. Načasování schválení zákona v období prázdnin v kombinaci s nabytím jeho platnosti na začátku srpna nebylo pro školy právě optimální. Mnohé z nich bohužel narazily na problém s implementací, protože jejich zřizovatelé je nedostatečně připravili na nové požadavky,“ říká Petr Štětka, senior manager z poradenské skupiny Moore Czech Republic, který se zaměřuje na problematiku whistleblowingu.
Pokud by si školy, které mají tuto zákonnou povinnost, stejně jako další firmy a organizace nevytvořily vnitřní oznamovací systém, vystavily by se riziku sankce. Nejvyšší pokutu, která ze zákona plyne, až jeden milion korun bude možné uložit povinnému subjektu v případech, kdy oznamovací systém vůbec nezavede, nezajistí utajení totožnosti oznamovatele a důvěrnost informací či umožní odvetná opatření vůči oznamovateli. Na druhou stranu, pokuta až do výše 50 tisíc korun hrozí osobám, které by vědomě podaly nepravdivé oznámení.
Klíčová je důvěra
Jedním z hlavních ustanovení zákona je povinnost zaměstnavatelů zprovoznit vnitřní oznamovací systém. Jeho prostřednictvím mají oznamovatelé možnost upozorňovat na nekalá jednání a systém má zajistit jejich ochranu. Pokud by oznamovatelé v tento systém neměli důvěru, sklouzl by celý dobře míněný záměr do formálního řešení, a to by mohlo přinést společnostem nemalé komplikace.
Pro důvěryhodnost vnitřního oznamovacího systému je klíčová role příslušné osoby, tzv. „prošetřovatele“. Tato osoba je odpovědná za přijetí a posouzení důvodnosti oznámení, a musí působit nezávisle a nestranně. Po posouzení je příslušná osoba povinna oznamovatele o výsledku informovat v zákonem stanovených lhůtách. „Některé firmy a organizace se rozhodly toto řešit po prvním srpnu interně a pověřily k tomu jednoho ze svých stávajících zaměstnanců. Ačkoli to nemusí být vždy špatné řešení – a zákon tuto možnost umožňuje -, je velké riziko nedůvěry mezi zaměstnanci, kteří se mohou obávat možné odvety či šikany ze strany svých kolegů. To samozřejmě celou efektivitu systému oznamovatelů nahlodá,“ komentuje další poznatek z praxe při implantaci zákona Petr Štětka.
„Pro úspěch oznamovacího systému je však zásadní, aby se nejednalo jen o formální splnění zákonného požadavku. Je nezbytné vytvořit atmosféru ve firmě, kde zaměstnanci necítí strach využít oznamovací systém. Klíčovou roli zde hraje přístup a myšlení top managementu. Pouze tak může dojít ke skutečné změně firemní kultury směrem k větší transparentnosti a férovosti,“ upřesňuje Petr Štětka a doplňuje: „Doufám, že přes počáteční komplikace spojené s implementací nového zákona povede tento krok ke kvalitativnímu zlepšení firemní kultury v celé ČR a posílení důvěry v právní systém.“
Menší firmy by neměly promarnit čas
„Co se týče firem s 50 až 250 zaměstnanci, měly by tyto společnosti využít dodatečný čas, který zákon nabízí, k řádné přípravě efektivního oznamovacího systému. Bohužel se zdá, že mnoho z nich nebere tuto příležitost vážně a nechává implementaci na poslední chvíli. Do 15. prosince však již příliš času nezbývá,“ upozorňuje Petr Štětka.
V aktuálním legislativním prostředí je totiž nezbytné, aby společnosti a organizace v České republice byly dobře připraveny na požadavky nového zákona o ochraně oznamovatelů. Vzhledem k množství povinností, které tato nová legislativa klade na povinné subjekty, může být její správná implementace náročná. Proto Moore Czech Republic nabízí komplexní řešení problematiky ochrany oznamovatelů, a to v podobě implementace procesu ochrany oznamovatelů, včetně definování a zajištění fungování elektronického nástroje – vnitřního oznamovacího systému, vypracování potřebné interní dokumentace (směrnice a povinně zveřejňované informace) a proškolení zaměstnanců (v distanční online formě).
Následně pro firmy budeme zajišťovat:
- provoz elektronického nástroje pro učinění oznámení,
- výkon role příslušné osoby,
- příjem podání oznamovatelů (elektronicky, písemně, osobně),
- posouzení relevantnosti oznámení,
- prošetření oznámení ve spolupráci s určenými pracovníky povinného subjektu,
- vypracování návrhu vhodného opatření k nápravě,
- vedení dokumentace o jednotlivých přijatých oznámení a jejich archivace.
„Věříme, že naše komplexní služby poskytnou firmám a organizacím klid a jistotu v oblasti ochrany oznamovatelů. Pomůžeme jim chránit ty, kteří pomáhají chránit je,“ uzavírá Petr Štětka, senior manager z poradenské skupiny Moore Czech Republic, který se zaměřuje na problematiku whistleblowingu.
O skupině MOORE Czech Republic
Poradensko-auditní a technologická skupina MOORE Czech Republic poskytuje svým klientům široké portfolio aktivit v 6 divizích – MOORE Advisory, MOORE Accounting, MOORE Audit, MOORE Academy, MOORE Technology a MOORE Legal. MOORE Czech Republic působí na trhu od roku 2011 a od roku 2020 je součástí nadnárodní sítě MOORE Global. MOORE Czech Republic zaměstnává téměř 300 specialistů a působí v 7 místech České republiky a na Slovensku.
Předností skupiny MOORE Czech Republic je schopnost propojovat oblast odborného poradenství s přímou realizací činností a projektů v praxi, čímž přilákala do svého portfolia nejen korporátní klienty, ale také kombinaci středně velkých společností a aktuálně se rychle rozvíjejících start-upů. Více informací o skupině MOORE Czech Republic naleznete na www.moore-czech.cz.
O MOORE Global
MOORE Global je jedna z největších mezinárodních sítí auditorských a poradenských společností s více než 30 000 pracovníky ve více než 260 nezávislých firmách a 114 zemích. Renomovaná síť odborně zaměřených firem se jménem MOORE ve svém názvu vznikla již v roce 1907. Více podrobných informací je možné nalézt na internetové adrese www.moore-global.com.
Další tiskové zprávy
- David Otava a Vladimír Bedřich jsou dva nadšenci, kteří již několik let sdílejí lásku k cestování a motocyklům. Společně s dalšími kamarády podnikají nezapomenutelné cesty po celém světě. Jejich poslední výprava vedla do Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu a jejím cílem bylo projetí takzvané Pamír highway. Nyní se chystají poprvé podělit o své zážitky i se širší veřejností. A to prostřednictvím dokumentárního filmu, jehož projekce bude mít premiéru 15. a 17. listopadu v příbramské restauraci u Pletánků. Ačkoliv oba pochází z různých koutů České republiky – jeden ze Staré Huti u Dobříše na Příbramsku a druhý z Humpolce – mají mnoho společného. Kromě toho, že v mládí vyrůstali na venkově, je to především láska k cestování a motocyklům. Právě tyto dvě záliby se David Otava a Vladimír Bedřich rozhodli jednoho dne spojit dohromady a iniciovali založení klubu motorkářských nadšenců, v jehož rámci spolu s dalšími kamarády podnikají cesty napříč celým světem. „Celkem je nás sedm a všichni patříme do generace, která vyrůstala na pionýrech, simsonech či babetách. Přestože dnešní doba nabízí různé a mnohem komfortnější způsoby, jak poznávat svět, cestování motorce má v tomto směru své kouzlo a představuje určitou formu svobody. Člověk si vezme jen pár nezbytných věcí, sedne na motorku a jede,“ shodují se David s Vladimírem. Kdy jste začali společně cestovat na motorkách? DO: „My dva jsme se potkali poprvé v roce 2016, kdy jsme společně s Vláďovým bratrem Jiřím vyrazili do Jeseníku. Tam kluci přišli s první plánem, kterým byla cesta do Rumunska.“ VB: „Nutno podoktnout, že zpočátku jsme vůbec nepřemýšleli nad tím, že bychom založili nějaký společný klub. Nejen nás dva, ale i další členy ovšem spojovala touha podnikat různé dobrodružné cesty po světě, poznávat nové lidi, odlišné kultury a sbírat nové a nové zážitky. Po naší první společné cestě bylo hned jasné, že se nejednalo o cestu poslední.“ Na základě čeho si vybíráte destinace, které hodláte následně navštívit? DO: „Obecně vycházíme a čerpáme ze svého rezervoáru, který tvoříme na základě různých cestopisů nebo knih, článků, kde se dozvídáme o zajímavých místech na světě. Každý jsme však orientovaný trochu jiným směrem. Já osobně preferuji spíše poznání západního světa a obecně jsem spíš člověk, který má rád se rád komfort, který nabízí dnešní doby.“ VB: „Já to mám úplně opačně. Za mě platí heslo: čím více na východ tím lépe. A naštěstí se mi ho dosud daří v naší skupině prosazovat (smích).“ Jaké země jste dosud procestovali? DO: „Kromě již zmíněného Rumunska jsme například kompletně projeli Balkán nebo jsme vyrazili do Maroka. A musím se přiznat, že i já jsem nakonec našel v těchto východních zemích zalíbení. Je to po všech stránkách něco úplně jiného, než na co jsme „my ze západních zemí“ zvyklí…“ VB: „To ovšem neznamená, že bychom vůbec necestovali do západních zemí. Během covidu jsme byli třeba v Norsku, procestovali jsme Alpy nebo Španělsko a spoustu dalších zemí, kde jsme posbírali mnoho zážitků, poznali různé kultury, skvělé lidi, ochutnali nezvyklá jídla… A právě tohle všechno je kromě lásky k motorkám to, co nás na tom nejvíce baví.“ Přitom cestování na motorkách je do velké míry nebezpečné… VB: „Cestování na motorce je samozřejmě vždy nebezpečnější než v autě. Proto potřeba mít na zřeteli spoustu věcí. Nejde pouze o rychlost, ale také například o volbu vhodného stylu jízdy v konkrétním terénu nebo nadmořské výšce. K tomu potřebujete zkušenosti a mít motorku takzvaně „v ruce“. Zároveň se musíte soustředit na každou vteřinu jízdy, ale i tak se dříve nebo později stane, že z motorky spadnete. Pořád jste jen na dvou kolech…“ DO: „Další, co musí člověk z hlediska bezpečnosti určitě zohlednit a nepodcenit je denní plánování. Musíte si uvědomit, že třeba 150 kilometrů jedete v několikatisícové nadmořské výšce na motorce čtyři až pět hodin. Musíte při tom počítat i s určitými časovými prodlevami, jelikož nikdy nevíte, co vás potká. Zároveň však musíte vždy včas dorazit do vašeho denního cíle, který si vytyčíte, protože jinak to může být velký problém.“ O tom byla i vaše nedávná poslední cesta do Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Proč jste se rozhodli vyrazit právě tam? VB: „Tuhle cestu už jsme měli v plánu delší dobu. Byl to jeden z mých nápadů, který jsem Davidovi nadhodil s tím, že naším cílem bylo ujet během čtrnácti dnů tisíce kilometrů a procestovat sedmitisícové pohoří Pamír.“ DO: „Tohle pohoří je unikátní tím, že napříč vede takzvaná Pamír highway, což je bývalá dálnice, po které se dá prakticky celé pohoří přejet právě dopravním prostředkem. Z cestovatelského pohledu bych to přirovnal trochu k Route 66, ovšem s tím rozdílem, že Pamír Highway není pro každého…“ Mají tyto země na základě vašich zkušeností a dle vašeho názoru něco společného s Českou republikou? Případně v čem vidíte naopak největší rozdíly? DO: „Pojítka by se určitě našla. Zajímavostí například je, značnou průmyslovou část kyrgyzstánského města Biškek vystavěli v dřívějších sovětských dobách čeští, potažmo českoslovenští dělníci.“ VB: „České občany velmi dobře. Jsou si vědomi, že jim řada z nich v minulosti pomohla. Ať už z hlediska průmyslu, infrastruktury a mnoha dalších věcí. Právě v ochotě, laskavosti a vděčnosti tamějších obyvatel bych pak viděl také možná největší rozdíl, což nás i velmi mile překvapilo. Bohužel, pořád je znát, že se tyto státy nevymanily z pod vlivu Ruska a tím pádem je to pro nás úplně jiný svět a asi ještě dlouho bude…“ Zmiňujete Rusko… Neměli jste vzhledem k aktuální situaci ve světě trochu obavy vypravit se do těchto zemí? A potřebovali jste nějaká speciální povolení? VB: „Obavy jsme měli. Asi největší z toho, že tyto země udržují člověka v permanentní nejistotě s ohledem na to, co smí nebo nesmí. Na začátku jsme tedy nějaký plán cesty, ale pak jsme například i od našeho ministerstva zahraničí dostali zprávy, že na nějaká místa z bezpečnostních důvodů nemůžeme, takže jsme museli shánět nejen speciální povolení, víza, ale také se často informovat u lokálních kontaktů a mnohdy také improvizovat.“ DO: „Byla to pro nás zcela nová situace, protože doposud nám v rámci našich cest stačilo prakticky jen zajistit transport motorek a letenky. Nic dalšího jsme řešit nemuseli. Tentokrát jsme do poslední chvíle nevěděli, zda přejedeme hraniční přechody a bude do jednotlivých zemí vpuštěni. Pro nás, co žijeme v Schengenském prostoru, je to něco momentálně něco těžko představitelného, jelikož se dostaneme kamkoliv. Ale ne všude na světě je to stejně.“ Nejen o tom se ostatně bude moci přesvědčit i široká veřejnost, jelikož právě cesty po Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu chystáte dokumentární film. Bude to vaše premiéra? DO: „Dosud jsme se soustředili především na publikaci krátkých videí z cest na sociálních sítích a tvoření krátkometrážních filmů, které se objevovali na YouTube. Tohle bude náš první větší film a troufám si říct, že diváky čeká zhruba 45 minut plných zajímavých momentů, zábavy i napětí.“ Jak náročné je natáčení při takových cestách? DO: Obecně cestování na motorkách je o tom, že s sebou vezete pouze nezbytné věci. Mít u sebe na motorce klasickou kameru není ve vašich možnostech, proto natáčení probíhá na GoPro, případně mobilní telefon – naštěstí dnešní technika je velmi kvalitní. Ovšem záběry z jízdy zase nejsou až tak zajímavé, proto jich použijeme jen pár na prolnutí záběrů. Při natáčení se zaměřujeme hlavně krajinu, lidské příběhy a momenty, které nás během cesty potkají… Projekce proběhne 15. a 17. listopadu v příbramské restauraci u Pletánků. Můžete nastínit na co se mohou potenciální návštěvníci těšit? VB: To je otázka především na Davida, který je hlavní režisér a střihač (smích). DO: „Velká část bude samozřejmě o Pamír highway, kterou chceme představit široké veřejnosti, jelikož si troufám říct, že prakticky nikdo nemá reálné představy o tom, co to všechno obnáší. V tom by měla spočívat hlavní message a unikátnost našeho filmu. K tomu jsme během naší čtrnáctidenní výpravy překonali řadu překážek, nasbírali spoustu zážitků a poznali několik lidských příběhů, o které se chceme také podělit s návštěvníky.“ Jaké další cesty plánujete do budoucna? DO: Jak už padlo, hlavním iniciátorem našich cest je Vláďa, takže my ostatní teď s napětím čekáme, s čím zase přijde (smích). VB: Něco v hlavě mám, ale zatím bych nechtěl nic prozrazovat – možná až na filmové projekci, která nás čeká, takže kdo chce vědět více, ať za námi zavítá. Jen napovím, že by se mohlo jednat o kontinent, na kterém jsme společně ještě nebyli…
- Moore: Nezaměstnanost je v Česku nadále nízká
- Moore: Maloobchodním tržbám se v září dařilo
- NIS2 jako velká neznámá. Povědomí o klíčové směrnici pro kyberbezpečnost má jen málokdo
- Moore: Průmysl si v září udržel meziroční růst
