Brno, 25. října 2023. Líšeňská Slévárna HEUNISCH shrnuje výsledky dvouletých aktivit, zabývajících se možnostmi, jak omezit pachovou stopu z výroby. Nejlepší dostupné suroviny a technologie to při limitu 50 neumožňují a slévárna tyto limity ani nedokáže dosahovat.
Nižší TOC, tedy těkavé organické látky, automaticky neznamenají nižší pachovou zátěž. Tak by se v jednoduchosti daly shrnout výsledky vlastního intenzivního dvouletého průzkumu a testování slévárny HEUNISCH ve věci snižování pachů z výroby.
Tato slévárna je přitom ukázkový případ toho, jak regulace ze strany státu nefungují, protože ani nemohou. „Stávající normy a limity nedokážou pachy reálně uchopit a řešit je, proto je třeba společně hledat nová řešení,“ říká Jens Heunisch, ředitel Slévárny. Podle něj se jedná nejen o spolupráci mezi regulátorem, tedy Krajským úřadem, ale také českým, potažmo celým evropským slévárenským prostorem, ministerstvem průmyslu a slévárenskými odborníky z univerzit i provozů. Téma zápachu se totiž netýká pouze brněnské slévárny, změna limitů se dotkne všech slévárenských provozů. Podobné problémy pociťují slévárny v Evropě, obzvláště dnes, kdy se řada z nich díky rozšiřující se bytové výstavbě ocitá v blízkosti obytných zón.
Slévárna HEUNISCH (SHB) průběžně provádí řadu měření, konzultuje s odborníky v oboru doma i v Evropě, testuje možné technologie. SHB má přitom procesy optimalizované na maximální možnou míru a patří k slévárenským provozům, které mají vysoké know-how a znalost výroby komplikovaných a tvarově náročných odlitků. Užívá nejlepší dostupnou technologii pro výrobu a neexistuje nic, co může ihned vzít a problém vyřešit. „Intenzivně hledáme řešení v oblasti vstupních surovin, či technologií upravující vzdušninu z komínů. Teď v září to byla adsorpce pachů pomocí aktivního uhlí, před prázdninami to byly testy ionizační technologie, na jaře technologie gelových plátů. Každá technologie má své výhody, nevýhody a omezení,“ upřesňuje Jens Heunisch.
Podle slov Jense Heunische je potřeba si klást otázku, jak problematiku řešit, pokud jsou nejlepší dostupné technologie a suroviny již používány, vyčerpány a přesto se pach emituje. Do automobilového, leteckého a dalších průmyslových odvětví se v rámci vývoje nízkoemisních surovin a technologií po léta nainvestovalo spoustu energie a prostředků. Podobnou podporu by si zasloužilo také slévárenství, které ovšem zůstává na okraji zájmu státního i veřejného sektoru. Slévárenství přitom – jakkoli neskromně to zní – vytváří základ každého stroje.
Brněnská slévárna i přes neexistenci dostupných sériových technologií hledá při zachování udržitelnosti suroviny cesty k odstranění pachové zátěže. Problematice věnuje značnou část energie a finančních prostředků (aktuálně do průzkumu vložila již přes šest a půl miliónů korun) a řeší ji s nejlepšími odborníky v oboru. To je ovšem jen kapka v moři. „Jsem optimista a věřím, že technická řešení můžeme nalézt. V zahraničí se publikovaly pilotní vývojové projekty, ale bez obdobné podpory, která se dostává jiným průmyslovým odvětvím, bude cesta zdlouhavá. Pro jeden subjekt, pokud vývoj necháme pouze na něm, je finančně naprosto mimo reálné možnosti,“ uzavírá Jens Heunisch.