Praha, 30. ledna 2026 – Umělá inteligence se ve stavebnictví často prezentuje jako další velký krok vpřed. Má pomoci s řízením projektů, odhalováním rizik nebo zpracováním obrovského množství dat, která na stavbách vznikají. V praxi ale naráží na mnohem prozaičtější problém: prostředí, do kterého je nasazována, na ni není připravené.
Stavebnictví dnes rozhodně netrpí nedostatkem technologií. Digitální nástroje pro kontroly, evidenci závad, fotodokumentaci nebo sdílení dokumentace jsou běžně dostupné a široce používané. Problémem není absence nástrojů, ale to, že se digitalizace často chápe jako cíl sama o sobě, nikoli jako prostředek ke změně práce s informacemi.
Digitalizace bez změny chování
Jedním z nejčastějších omylů je předpoklad, že zavedením digitálního nástroje se automaticky zlepší přehlednost a spolupráce. V realitě se ale často jen přesune chaos z papíru do aplikací – bez jasných pravidel, kdo, kdy a jak má informace zaznamenávat.
Na mnoha projektech tak vzniká situace, kdy je sice „všechno digitální“, ale nikdo si není jistý, kde je aktuální informace, kdo za ni odpovídá a zda se na ni dá spolehnout. Technologie se zavádějí rychleji než dohoda na základních procesech, což vede k paralelním systémům a rozdílným verzím reality.
Více dat jako náhrada za jasná rozhodnutí
Dalším rozšířeným přístupem je snaha řešit nejistotu větším množstvím dat. Místo zjednodušení práce se na stavbách často hromadí informace, které nikdo systematicky nevyhodnocuje ani neudržuje.
Kontroly se provádějí častěji, fotí se víc detailů, vznikají další zápisy – ale bez jednotné struktury a kontextu. Objem dat pak vytváří falešný pocit kontroly, zatímco skutečná orientace v projektu se zhoršuje. V takovém prostředí se data stávají zátěží místo nástroje pro rozhodování. Týmy tráví čas jejich dohledáváním, porovnáváním a vysvětlováním, místo aby je využívaly pro řízení stavby.
Nejasná odpovědnost za informace
Jedním z nejvíce podceňovaných problémů je otázka odpovědnosti. Na mnoha projektech není jasně určeno, kdo nese odpovědnost za správnost, úplnost a aktuálnost dat.
Informace vznikají v terénu, jsou sdíleny mezi profesemi a systémy, ale chybí jasné vlastnictví. Bez této odpovědnosti se i kvalitně pořízená data rychle mění v nedůvěryhodný archiv, ke kterému se lidé vracejí jen s opatrností.
Umělá inteligence v takovém prostředí nemá šanci fungovat spolehlivě. Pracuje s tím, co dostane, a neumí rozlišit, která data jsou „správná“ a která jen přežila déle než ostatní.
Očekávání, že technologie vyřeší procesní problémy
V debatách o AI se často objevuje představa, že technologie dokáže vyřešit problémy, které mají původ v každodenní praxi na stavbě. Od umělé inteligence se pak očekává, že sjednotí nejednotná data, doplní chybějící informace nebo „nějak“ vyřeší rozpory mezi systémy. To je ale nerealistické očekávání. AI není náhradou za jasně nastavené procesy. Naopak – bez nich jen rychleji reprodukuje existující nedostatky.
Kdy dává AI ve stavebnictví smysl
Tam, kde jsou základní data zaznamenávána jednotně a systematicky, může umělá inteligence přinášet reálný přínos. Dokáže pomoci s přehledy, upozorňovat na opakující se problémy nebo zvýrazňovat rizika, která by jinak zůstala přehlédnutá.
Rozhodujícím faktorem ale není samotná technologie, nýbrž kvalita prostředí, do kterého je nasazena. Pokud jsou základní informace – co, kde, v jakém stavu a kdo za to odpovídá – zachycovány pokaždé jinak, žádná AI tento rozdíl nevyrovná.
Základy jako skutečná konkurenční výhoda
Projekty, které jsou dnes nejlépe připravené na využití umělé inteligence, nejsou ty, které mají nejvíce aplikací. Jsou to ty, které si dokázaly ujasnit několik jednoduchých pravidel práce s informacemi a dlouhodobě je dodržují.
Jednoduchá, opakovatelná workflow fungují i pod tlakem. Právě v těchto situacích se ukazuje, zda je digitalizace skutečnou podporou řízení, nebo jen formálním nánosem technologií.
Bez změny přístupu se potenciál AI nenaplní
Pokud má stavebnictví z umělé inteligence skutečně těžit, musí začít jinde než u výběru nástroje. Musí se vrátit k základům a otevřeně si pojmenovat, kde dnes práce s informacemi selhává.
Umělá inteligence může být silným pomocníkem, ale pouze v prostředí, které je postavené na srozumitelných, důvěryhodných a konzistentních datech. Bez této změny zůstane AI jen dalším technologickým příslibem, který nenaplní očekávání, jež jsou do něj vkládána.
Adam Heres Vostarek
Autor článku je odborný konzultant a regionální manažer technologické společnosti PlanRadar (www.planradar.com), evropského poskytovatele softwaru pro digitální dokumentaci a komunikaci pro stavební průmysl.
O PlanRadaru
PlanRadar je oceňovaná digitální platforma na bázi SaaS (z anglického “Software as a Service”) pro dokumentaci, komunikaci a reporting během výstavby a správy nemovitostí. Platforma funguje po celém světě, v současnosti na více než 75 trzích. PlanRadar zjednodušuje každodenní procesy a komunikaci v uživatelsky přátelské digitální platformě, která propojuje všechny zúčastněné strany na projektu a poskytuje přístup k relevantním informacím v reálném čase. Zákazníkům umožňuje pracovat efektivněji a dosahovat vyšší kvality i transparentnosti. Platforma je přínosná pro každého člověka zapojeného na projektu, od stavbyvedoucích přes architekty a projektové manažery až po vlastníky. Navíc je vhodná pro společnosti různého typu zaměření i velikosti. V současnosti PlanRadar používá více než 170 000 profesionálů ke sledování, sdílení a řešení problémů, ať už přímo na místě anebo připojením na dálku. Aktuálně je k dispozici ve více než 25 jazycích a lze jej používat na všech zařízeních iOS, Windows a Android. Společnost PlanRadar se sídlem ve Vídni v Rakousku má 13 poboček po celém světě. Více o společnosti se dozvíte na http://www.planradar.com/cz/.