30 let svobody podnikání a pracovní trh: Každý, kdo pracovat chce, má práci, mzdy násobně vyšší a životní náklady také

V letošním roce slavíme již třicetileté výročí od sametové revoluce, třicet let svobody, demokracie a svobodného podnikání. Za tu dobu prošla naše země i společnost velkou proměnou, která zasáhla i  pracovní trh. Tabulkové platy, platové třídy nebo vnímání cizinců na pracovních postech, co vše je dnes jinak?

Před rokem 1989 byla v tehdejším Československu plná zaměstnanost – mít práci bylo z hlediska tehdejšího práva povinnost a pracovat musel každý. „Nyní máme v České republice rekordně nízkou nezaměstnanost, míra dlouhodobé nezaměstnanosti se pohybuje pod jedním procentem – každý, kdo pracovat chce, může práci mít. Pozorujeme rostoucí oblibu několikaměsíčních kariérních přestávek – něco v tehdejších dobách nevídaného. Pokud zaměstnanec ukončí pracovní poměr a naplánuje si volno, které stráví odpočinkem či cestováním, není na tom nic zvláštního, nutnost obratem nastoupit do nového místa je závislá pouze na potřebách a preferencích dotyčného,“ komentuje Ladislav Kučera, výkonný ředitel personálně poradenské společnosti HAYS pro Českou republiku a Rumunsko.

V souvislosti s technologickým pokrokem vznikla řada nových míst či celých odvětví. Jsou pozice, které existovaly tenkrát i nyní, jen se postupem času zcela změnil jejich význam nebo náplň práce. Příkladem jsou personalisté. Personální oddělení obvykle plnilo výhradně agendu mzdové účtárny. Dnešní personalisté jsou součástí vedení společnosti a kromě pracovně-právní agendy a náborů se starají o spokojenost zaměstnanců na pracovišti, pestrou nabídku benefitů, školení či zatraktivnění společnosti navenek, aby přilákala nové potenciální talenty. 

Personální společnosti se začaly na českém pracovním trhu objevovat přibližně pět let po sametové revoluci, a přicházely především ze zahraničí. Jejich zavedení úzce souviselo s expanzí zahraničních firem u nás – u zahraničních investorů převládala do jisté míry nedůvěra v české zaměstnance, a to především z řad vedoucích pracovníků, a přesouvaly do nově vzniklých poboček u nás své týmy, které měly v začátcích pomoci s náborem pracovníků a zahájením plynulého provozu nové pobočky. Tyto poměry se urovnaly a  dnes vidíme naopak řadu českých manažerů v regionálních pozicích, kteří jsou schopni pracovat v zahraničí. 

„Cizince, nejen na manažerských postech vídáme u nás stále častěji, a to z různých důvodů. Společnosti se snaží vykrýt nedostatek lokálních pracovníků, ale už u nich nehledají dovednosti, které by nebyly na českém pracovním trhu dostupné (s výjimkou dovedností jazykových, popřípadě některých technických). Řada pracovníků – cizinců se také rekrutuje z řad studentů českých vysokých škol. Studentů z jiných zemí stále přibývá, Česká republika je vnímána jako bezpečná lokalita s nízkými životními náklady, skvělou dopravní dostupností a dobrou úrovní služeb, a proto je stále častěji cílovou destinací mladých lidí hledajících nové životní zkušenosti,“ uvádí Ladislav Kučera. 

Další důležitou změnou je i věkové rozložení zaměstnanců aktivních na pracovním trhu. Vzhledem k vyššímu počtu žáků na učilištích a výrazně menšímu počtu studentů na vysokých školách bylo před rokem 1989 běžné, že se lidé na pracovní trh dostávali kolem 18 roku života. Tato hranice se v souvislosti se změnou studijních preferencí stále zvyšuje. Zatímco v roce 1989 ukončilo vysokoškolské vzdělání necelých 19 tisíc absolventů, nyní jich je ročně téměř 70 tisíc. Svůj podíl na tom má nejen vyšší počet vypsaných oborů na státních školách a nástup soukromého školství, ale často také tlak okolí. 

Přestože jsme v devadesátých letech hojně slýchali, že se za dvacet či třicet let budeme mít stejně dobře jako naši západní sousedé, západ nám v mnoha ohledech stále utíká. Pořád je výrazně před námi například v nabídce flexibilních pracovních úvazků, které by mohly přilákat firmám více zaměstnanců, nebo v oblasti agenturního zaměstnávání, které má u nás bohužel významně negativní konotaci v souvislosti s výrobou a nelegálním zaměstnáváním cizinců. Česká republika eviduje necelé jedno procento pracovníků zaměstnaných agenturně, průměr Evropské unie jsou přibližně dvě procenta. Nejvíce agenturních zaměstnanců v Evropě má Velká Británie (3,8%), následována Nizozemím (3,1%) Proporčně je zde však poměr kvalifikovaných a nekvalifikovaných agenturních zaměstnanců zastoupen rovnoměrněji, než je tomu u nás. 

Zajímavý je rovněž pohled na vývoj mezd a systém ohodnocování. Platové tabulky a třídy, před rokem 1989 obvyklé na všech pracovištích, zůstaly v platnosti pouze ve státním sektoru, kdy klíčovou informací pro výši platu je úroveň dosaženého vzdělání a počet let pracovní praxe. Pružnější mzdový systém v sektoru soukromém umožňuje flexibilněji reagovat na výkyvy pracovního trhu a nastavovat mzdová schémata dle potřeb a možností firem. Zatímco v roce 1990 si zaměstnanec domů přinesl v průměru necelých 3 200 korun, v loňském roce to bylo téměř 32 tisíc korun, tedy desetkrát více. Oproti tomu, celkové životní náklady se v tomto období zvýšily na sedminásobek. Největší nákladovou položku pak činí náklady na bydlení, v průměru kolem 30%.

 O Hays

Hays plc („Skupina”) je přední světová společnost v získávání specialistů. Skupina je expertem v náboru kvalifikovaných, profesionálních a odborných lidí po celém světě, je leaderem na trhu ve Velké Británii a asijsko-pacifické oblasti a jedním z leaderů na trhu v kontinentální Evropě a Latinské Americe. Skupina působí v soukromém i veřejném sektoru, zabývá se vyhledáváním kandidátů na stálý i dočasný pracovní poměr i smluvními pozicemi. K 30. červnu 2019 má Skupina 11,500 zaměstnanců pracujících ve 265 kancelářích v 33 zemích a ve 20 specializacích. Finanční rok končící k 30. červnu 2019 vykazuje tyto výsledky:

  • Skupina vykázala čistou provizi 1,129.7 milionů britských liber a provozní zisk (položky podléhající výjimce) 248.8 milionů liber;
  • Skupina umístila kolem 81 tisíc uchazečů do trvalých pracovních míst a kolem 254 tisíc lidí do dočasných pozic;
  • 18 % z čistých provizí Skupiny bylo vygenerováno v Austrálii a na Novém Zélandu, 27% v Německu, 23% ve Velké Británii a Irsku a 32% ve zbytku světa. 
  • Segment dočasného umístění představoval 57 % z čistých provizí a segment trvalého umístění představoval 43 % z čistých provizí;
  • Hays působí v těchto zemích: Austrálie, Belgie, Brazílie, Česká republika, Čína, Dánsko, Francie, Chile, Indie, Irsko, Itálie, Japonsko, Kanada, Kolumbie, Lucembursko, Maďarsko, Malajsie, Mexiko, Německo, Nizozemí, Nový Zéland, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Singapur, Spojené Arabské Emiráty, Spojené Státy Americké, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie.