Učitelé radnímu ČTK Žantovskému: Posuzujte mediální výchovu podle faktů

Učitelská platforma reaguje na středeční debatu Rady českého rozhlasu o mediálním vzdělávání, kde Petr Žantovský nepravdivě informoval o nízké kvalitě výuky jedné ze vzdělávacích organizací. Zároveň radní navrhoval omezit spolupráci neziskového sektoru se školami, což Učitelská platforma považuje za nepřípustné zasahování do autonomie škol. Podle učitelů obavy vycházejí z neinformovanosti a neznalosti vzdělávacího prostředí.

Tisková zpráva

V Praze, 17. února 2020

Minulou středu pořádala Rada Českého rozhlasu debatu o mediálním vzdělávání, kde radní ČTK Petr Žantovský kritizoval vzdělávací program Jednoho světa na školách a spolupráci škol s neziskovým sektorem v mediálním vzdělávání. “Potvrzujeme, že lektoři Jednoho světa na školách postupují při výuce profesionálně. Stejně tak mnoho našich členů s organizátory Jednoho světa na školách spolupracuje při tvorbě témat či výukových materiálů. Není proto pravda, že je výuka ze strany Jednoho světa na školách diletantská,” říká Petra Mazancová z Učitelské platformy. Stejnou zkušenost vyjadřuje i předsedkyně Asociace učitelů občanské výchovy Tereza Vodičková: “Kritika lektorů a činnosti Jednoho světa na školách pochází pravděpodobně od lidí, kteří jejich práci neznají.” 

Školy poskytují žákům vzdělání ve velké šíři témat, a aby žáci porozuměli současnosti, musí učitelé neustále vnášet do výuky aktuální témata, nové metody či učit se využívat moderní technologie. Stejně tak jako si nechá architekt od experta vypočítat zátěž mostu, pomáhají si učitelé spoluprací s externími odborníky v tématech, kde jsou potřeba aktuální informace. “Externisté mohou být z neziskového sektoru a přinášejí učiteli i žákům cenné znalosti a dovednosti. Součástí učitelské profesionality je totiž umět zvážit, která témata zpracuje učitel sám a pro která zvolí exkurzi či si pozve do školy experty,” vysvětluje Petra Mazancová. 

O nízkém povědomí o výuce mediální výchovy, o tom, co se v ní učí, jak probíhá výuka apod. svědčí její přirovnávání k politické výchově, kterou si společnost pamatuje z předrevoluční občanské výchovy. Podle Petry Mazancové je ale mediální výchova paletou užitečných dovedností. “Na prvním stupni by měl žák například rozeznat rozdíly mezi seriózním a bulvárním zpravodajstvím, na druhém stupni by měli žáci zhodnotit, jakým způsobem se upravuje mediální obsah pro příjemce třeba podle věku. Středoškoláci by měli umět analyzovat vybrané mediální kauzy a na jejich příkladu zhodnotit, čí zájmy média hájila. Měli by i rozpoznat výrazové prostředky a manipulační postupy, které se snaží vyvolat emoce či ovlivnit postoje a chování čtenářů, posluchačů či diváků.”

Učitelská platforma proto vyzývá všechny, kteří se k mediální výchově vyjadřují, aby se řídili fakty a zjistili si informace, co se ve výuce mediální výchovy skutečně ve školách děje. “Bohužel v diskusním panelu chyběl kdokoliv z praxe. Pokud chtějí členové mediálních rad pokračovat v debatě o mediálním vzdělávání, bylo by dobrým startem přizvat i některého z učitelů, kterého by se mohli zeptat, co je mediální výchova a jak se učí,” uzavírá Petra Mazancová. 

Příklady doporučených očekávaných výstupů v průřezovém tématu mediální výchovy podle Rámcových vzdělávacích programů.

První stupeň

  • Sdělí, která média a jakým způsobem provázejí jeho den („moje každodenní mediální biografie“, média jako součást rodinného prostředí),
  • na příkladu (členů rodiny aj.) demonstruje rozdíly ve způsobech konzumace médií a v přístupech k mediálním sdělením – na konkrétních příkladech vysvětlí rozdíl,
  • rozeznává zvolené výrazové prostředky jako příznakové a roli jejich citového zabarvení pro „navádění“ uživatele k určitému výkladu obsahu sdělení,
  • rozlišuje rozdíly v expresivním a citovém zabarvení ve významově blízkých slovech užívaných ve zpravodajství (např. „přiznal“ či „připustil“ místo „řekl“),
  • na příkladech vysvětlí, jak volba záběru (např. u fotografie) směřuje diváka ke konkrétnímu výkladu sdělení,
  • rozezná rozdíly mezi „seriózním“ a „bulvárním“ zpravodajstvím a výrazové prostředky, které jsou pro ně příznačné,
  • identifikuje zábavní prvky v nezábavních mediálních produktech (např. ve vzdělávacích televizních pořadech či v učebnicích).

Druhý stupeň

  • Rozlišuje jednotlivá mediální sdělení podle toho, jestli mají charakter „faktu“, nebo „fikce“, a identifikuje základní žánry a výrazové prostředky „fikce“ v jednotlivých médiích,
  • u tištěných médií pojmenuje funkci užití grafických a dalších vizuálních prvků (písma, grafiky, fotografie),
  • rozeznává v mediálním sdělení stereotypy a na příkladech uvede jejich zjednodušující a paušalizující vztah ke skutečnosti,
  • porovnává mediální produkty a identifikuje pravidelnosti v jejich stavbě (např. ve zpravodajské relaci či na internetovém portálu),
  • zhodnotí, jakým způsobem se do podoby mediálních sdělení promítají představy o cílovém (plánovaném) příjemci,
  • na konkrétních ukázkách analyzuje produkci pro svou věkovou skupinu (časopisy pro mládež, reklamy pro mládež, televizní pořady a webové stránky pro mládež),
  • vnímá vztah médií a svobody projevu a význam tisku pro demokratické společnosti, chápe i rizikové stránky tohoto vztahu,
  • vysvětlí význam rozšíření knihtisku, přenosu sdělení rozhlasovým a později televizním signálem a význam nástupu síťových médií pro společnost,
  • rozpozná a pojmenuje oblasti vlivu médií na člověka (vnímá média jako faktor ovlivňující názory, pocity, životní styl, hodnoty, morální přesvědčení),
  • zhodnotí přednosti a rizika získávání informací z internetových zdrojů (např. z Wikipedie) a umí takto získané informace ověřovat.

Gymnázia

  • Uvede práva, která může uplatňovat vůči médiím (právo na odpověď, opravu, ochranu osobnosti), a rozumí základním principům mediální legislativy ČR a mediální politiky EU, vyjmenuje základní orgány, které ho zastupují vůči médiím, ať již podle zákona nebo jako součást samoregulace (např. zná význam postavení Rady ČT nebo Rady pro reklamu),
  • analyzuje vybrané mediální kauzy a na jejich příkladu zhodnotí, čí (resp. které) zájmy média hájila (např. v prezentaci vládní politiky či v předvolebních kampaních),
  • rozpozná výrazové prostředky snažící se vyvolat emoce či ovlivnit jeho postoje a chování, identifikuje základní argumentační a manipulační postupy,
  • identifikuje inscenační prvky ve zpravodajství (např. animace) a autentizační prvky ve fikcích,
  • rozlišuje základní typy měření a popisu publika/uživatelů médií; zná slabé stránky těchto měření a kriticky vyhodnocuje zveřejněné výsledky těchto měření,
  • orientuje se ve vlivu médií na jednotlivé věkové skupiny (zvláště vliv na dětské uživatele) a zhodnotí význam regulace mediální komunikace,
  • rozpozná mechanismy, jimiž je ke konzumaci médií manipulován nebo jimiž sám ostatní manipuluje (kupříkladu hrozbou sociálního vyloučení),
  • přistupuje k médiím jako k svébytnému projevu kultury a uvědomuje si podíl médií na ustavování dobové kultury,
  • na konkrétních příkladech hodnotí přeměnu mediální produkce vlivem digitalizace a internetizace (občanská žurnalistika, blogosféry, on-line média).

web: www.ucitelskaplatforma.cz
Twitter: https://twitter.com/ucitele
FB: https://www.facebook.com/ucitele

Učitelská platforma je profesním sdružením učitelek a učitelů MŠ, ZŠ, SŠ, VOŠ a ZUŠ, kteří se spojili s cílem zlepšit podmínky učitelské práce a kvality výuky. Cílem Učitelské platformy je tak aktivně vstupovat do jednání s MŠMT a s dalšími organizacemi, které ovlivňují vzdělávání v České republice, aby žáci i studenti získávali ve školách co nejlepší vzdělání pro budoucnost. Učitelská platforma podporuje požadavky České středoškolské unie a spolku Otevřeno, který usiluje o zvýšení kvality výuky na pedagogických fakultách a vyšší propojenost s praxí.