Snowboarďák a fotograf Vida: Udělejte z rodinného focení zábavu a dobrodružství

Přemek Vida je vášnivý sportovec, snowboardový trenér, manžel modelky Báry Kolářové a hrdý otec čtyřleté dcery Eli. Zaměřuje se kromě jiného na sportovní a rodinnou fotografii. Vidův dlouhodobý „projekt“ představuje fotografování dcery Eli, kterou fotí již od narození. Klasické rodinné fotky v jeho portfoliu ale nehledejte.

Co vás k focení přivedlo?

Jak už to tak bývá, byla to trochu „z nouze ctnost“. V mém případě bylo hlavním impulsem k focení zranění. Měl jsme úraz na snowboardu, ale nechtěl jsem přijít o hory a partu kámošů, tak jsem je začal víc a víc fotit a natáčet, než se s nimi prohánět po sjezdovkách.

Co vás na focení baví nejvíc?

Mě baví fotka jako taková, ať už reportážní, sportovní, krajinářská či jiná. Foťák mám s sebou na většině cest i rodinných výletech. Fotky jsou pro mě takový osobní zápisník vzpomínek konkrétních situací a míst. Rád se k nim vracím.

Jakou fotografickou techniku používáte?

Od začátku co fotím, mám Canon a nepředpokládám, že to někdy bude jinak. Zamiloval jsme si řadu „pětidéček“ mám je všechny stále doma od jedničky do Mark iV, kterou teď používám nejvíc. V batohu mám neustále moje oblíbená skla 70-200, 16-35, 24-105 a 8-15.

Zmínil jste, že fotíte i na výletech s rodinou. Máte nějaké tipy, jak fotit rodinné fotografie, které budou vyprávět příběhy?

Nejzákladnější poučka je vyhnout se strnulým pózám. Důležitá je atmosféra a tu je potřeba často navodit. My muži to máme v tomto ohledu složitější. Je potřeba empatie. Hodně si povídat často o úplně obyčejných věcech. Uvolnit se musí nejen děti, ale i rodiče. Měli byste využít společný čas focení a proměnit ho ve hru, v rozptýlení.  Myslete na to, že musíte být rychlí a zbytečně se nezdržovat promýšlením kompozice. To vše je dobré mít alespoň v hlavě připravené předem.

Jak fotit děti, aby je to bavilo?

Focení musí pro děti představovat hru, nalaďte se na jejich svět, řeč, záliby, zajímejte se a buďte pro ně cool. Určitě pomůže zapojení oblíbených předmětů, hraček, sportovních předmětů apod.

Připravte se, že většinou děti nebudou dělat přesně to, co chcete. Obrňte se trpělivostí. Nervozita ničemu nepomůže. Klíčovou roli pak hrají rodiče. Mohou vám výrazně pomoct, ale taky vše zhatit ať už nezájmem, nebo naopak tím, že vše budou brát až příliš vážně. Není to asi nejlepší řešení, ale děti fungují na odměny. Ať už jde o zmrzlinu nebo pohlazení.

Svoji dceru Eli často fotíte, učíte ji také fotografovat? Jakou techniku byste doporučil pro děti?

Ano, je to jedna z věcí, ke které bych jí rád vedl stejně jako k lásce k přírodě a dalším hodnotám, které jí se ženou ukazujeme. Eli má ještě čas i když občas mi pomáhá jako dálková spoušť, či stativ blesku. Myslím, že zatím spíš nasává tu atmosféru focení v přírodě nebo při sportu. Až přijde čas, a na ten den se těším, dám jí jeden ze starších foťáků (fungují pořád skvěle) a vyrazíme fotit spolu. Nejsem úplně fanoušek dětských foťáků a myslím, že do základů poslouží dobře i telefon, kde dítě může pochopit držení, základy kompozice atd.

Jaká jsou specifika focení rodiny oproti focení cizích lidí?

V případě vlastní rodiny máte usnadněno spoustu bodů, které jsem popisoval výše jako je atmosféra, komunikace, motivace, a hlavně si můžete lépe vybrat situace a momenty kdy fotit. Na druhou stranu, jelikož vás nepochybně ovlivňuje předchozí zkušenost s fotografovaným často si kladete větší nároky na ten správný moment, výraz a vystavujete sebe i objekt většímu tlaku, alespoň já to tak vnímám.

Fotografie Přemka Vidy si můžete prohlédnout ZDE.