Fed mění dlouhodobé cíle a strategie monetární politiky

Praha, 7. října – Fed od roku 2018 podrobil infrastrukturu a rámec své monetární politiky, tedy strategii, nástroje a komunikaci, které využívá k plnění Kongresem uložených cílů, důkladné a veřejné revizi. Založil ji na nových výzkumech, výzkumných konferencích a konventech skupin ekonomických subjektů, jako jsou firmy a jejich sdružení, odbory, zástupci nízko- a středněpříjmových skupin, důchodci a další,  píše analytik společnosti SFG Holding Josef Kvarda.

Fed ke kroku podstoupení revize a zjištění možných zlepšení přistoupil v situaci „dobrých časů“, kdy odchylky plnění cílů nebyly velké. Sebehodnocení je dobré pro jakoukoliv organizaci, změna a vývoj ekonomického prostředí v posledních letech – a aktuálně i letos – přínos a důležitost revize jen zvýraznily. 

Fedu se dlouhodobě nedařilo inflaci zvýšit k 2% cíli, přičemž plná zaměstnanost s historicky nízkou nezaměstnaností před koronavirovým šokem inflaci neevokovala. To vše za situace nulových úrokových sazeb, které nedokážou inflaci k cíli zvýšit a které nemohou v současném makroekonomickém a finančním prostředí dostatečně vykonávat svoji regulační činnost k naplnění cílů Fedu. 

Neutrální hladina hlavní úrokové sazby Fedu, tedy hladina udržující ekonomiku v rovnováze, kdy zaměstnanost a inflace jsou blízko svých cílů v USA i v zahraničí, klesla. Pokles zvyšuje nebezpečí, že sazba klesne na svoji efektivní dolní hranici blízko nuly, čímž by omezovala schopnost Fedu podpořit ekonomickou aktivitu redukcemi federal funds rate a následně zvýšením nebezpečí, že zaměstnanost i inflace klesnou pod úrovně konzistentní s mandatorními duálními cíli (plné zaměstnanosti a stabilní mírné 2% inflace). 

Tolerance k plné zaměstnanosti a dočasně i vůči mírné inflaci

Fed koncem srpna převratně upravil strategii plnění svých makroekonomických cílů, plné zaměstnanosti a stabilní nízké inflace. Bude tolerantnější vůči růstu zaměstnanosti nad její maximální úroveň. 

Americká centrální banka bude tolerantnější dočasně i vůči mírnému posílení inflace. Fed upravil svoji strategii dosahování svého dlouhodobého inflačního cíle 2 %. Nově stanovil, že „chce v průměru dosahovat dvouprocentní inflace“. Nově k tomu říká, že „po obdobích, kdy se inflace trvale pohybovala pod 2 %, se bude správná monetární politika po nějaký čas pravděpodobně snažit cílit na inflaci mírně nad 2 %“

Šéf Fedu Jerome Powell aktualizaci cílů a strategie glosoval takto: „Ekonomika se stále vyvíjí a strategie FOMC (výbor stanovující monetární politiku) se musí adaptovat, aby vstřebala nové výzvy. Naše revidované prohlášení reflektuje naše uznání přínosům silného trhu práce zvlášť pro mnoho nízkopříjmových a středněpříjmových skupin a také to, že robustní trh práce může být udržen, aniž způsobí nevítaný vzestup inflace.“

Dopad změn cílů a strategie bude znát až v dlouhodobém horizontu 

Rámcová změna cílů Fedu a strategie monetární politiky přesahuje periodu koronaviru. Nepromítne se krátkodobě, neboť momentálně ekonomika operuje výkonem nestandardních otáček. Prudký pád druhého kvartálu a tím i celého roku vystřídají období silného růstu ekonomiky dohánějících koronavirem způsobený útlum v situaci, kdy Fed pumpuje mocně peníze do ekonomiky. Proto i makroekonomické projekce inflace a HDP příštích let se podle ekonomů oslovených agenturou Reuters změnou strategie Fedu příliš nezměnily. Potřebu a první vážný test aplikace tohoto modelu navíc zesiluje momentální situace koronavirového šoku, který zaměstnanost silně zredukoval a inflaci snížil. Fed i v nejbližší budoucnosti může cítit větší prostor zesílit monetární expanzi a podržet dlouhodobě nulové úrokové sazby. 

Obsahově krátké sdělení Fedu má nicméně historicky dlouhodobě dalekosáhlé a významné důsledky pro ekonomiku, společnost, ale i pro (finanční) trhy, jakmile se situace po koronavirovém šoku stabilizuje a vrátí se normální cykly ekonomiky a finančních trhů. V případě konjunktury přijde zpřísnění monetární politiky později, pomaleji a v menším rozsahu než podle manuálu předchozí strategie monetární politiky. Naopak hospodářský útlum může provázet oproti minulosti včasnější, rychlejší, silnější a trvalejší monetární uvolnění.

V minulosti regulátor americké ekonomiky s dopadem na světové hospodářství Fed v případě přehřívání ekonomiky podal trhu první signál, že ekonomika roste příliš nad své možnosti, a monetární politiku zpřísnil, čímž přispěl k hlavním korekcím akciových trhů. A opačně, v útlumech ekonomiky zlevnění peněz a navýšení jejich nabídky v ekonomice akciovému trhu signalizovalo, že přišel čas nakupovat. Změna strategie Fedu znamená, že centrální banka přes horizont koronaviru umožní konjunkturám a růstům akciových trhů, aby byly delší, rovněž by měla přispět k zmírnění četnosti i amplitudy hospodářských recesí. To samozřejmě například dlouhodobě podkladově zvyšuje vnitřní hodnotu akcií, resp. 

akciových trhů. 

Jaká jsou rizika změny strategie Fedu

Hlavním rizikem, na které podobné revoluční úvahy změny strategie monetární politiky nedovolovaly pomyslet například v čase poslední krize – světové hospodářské a finanční v letech 2008–2009 –, je nebezpečí zvýšení inflace. Nebezpečí v současnosti značně hypotetické, neboť inflace je trvaleji mírná, v poslední dekádě až příliš. Proč tomu tak je, je předmětem rozsáhlých vědeckých výzkumů. Centrální banky cítí, že i napjaté trhy práce se příliš nepřelévají do růstu mezd a ten (možná proto) není patrný v rychlejším růstu cen. 

Centrální banka USA vysvětlila, že bude připravena otočit kormidlem zpět, pokud se inflace začne probouzet. Ani to nemusí být podnět k dramatickému poklesu cen akcií. Trhy potřebují ověřit novou strategii Fedu ve více ekonomických cyklech.

Druhým hlavním rizikem nové strategie centrálních bank je udržení jejich kreditu a nezávislosti. Centrální banky mají prostor k tomu, aby změnily kurz monetárních politik a obhájily jej před veřejností. Konečně je to v její prospěch, i když nebezpečí zvýšené inflace může minimálně verbálně vyvstat. Sociálně slabší a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva mohou rozhodnutí zpochybňovat v obavách ze zvýšení nákladů základních potravin, léků, bydlení, energií, resp. benzinu. Přesto i tento handicap vedle jiných rizik musí Fed obhájit. Podobně i centrální banky čeká boj o to, aby změnily kurz monetární politiky a přitom si zachovaly nezávislost. Byť jde o propletené příběhy a spojené nádoby, prostor k vymezení nezávislosti nejvyšší monetární instituce mají a budou mít. 

Obecně lze říci, že ekonomický vývoj v posledních dekádách pospíchá vpřed a makroekonomické modely staré 50 let již tolik neplatí, minimálně jejich citlivost je snížena. Centrální banky cítí, že je potřeba významně změnit kurz jejich monetárních politik. Za pokus to stojí. I z pohledu ohrožení kredibility centrálních bank trvale neplnících své inflační cíle. Protože nezkusit inovace monetární politiky znamená exponovat se riziku zpátečnictví a zakonzervování před novou dobou a ztrácet tak pro centrální banky vitální kredit mimo jiné v podobě příliš nízké, nezdravé inflace. A to i přesto, že změna strategie monetární politiky je mimořádně důležité a citlivé téma.

Josef Kvarda (1974)

Narodil se v jihomoravských Hustopečích, vystudoval národohospodářství na Ekonomické fakultě VŠB Ostrava. Jako ekonom a analytik prošel firmami Atlantik FT nebo Cyrrus, od roku 2018 působí jako hlavní analytik společnosti Finin, která se v roce 2019 stala součástí SFG Holdingu. Jeho doménou jsou finanční a komoditní trhy a makroekonomický vývoj, zaměřuje se na světovou ekonomiku s důrazem na USA, eurozónu, Čínu a Česko.

Více o SFG Holding

SFG Holding vznikl v roce 2019 sloučením dvou samostatných společností Success Group a Finin Group, za nimiž stojí jejich zakladatelé Tereza Kouklová a Michal Dědek. Holding se věnuje odbornému poradenství a financování jednotlivců i firem, realitním službám, projektovému řízení a investicím do developmentu, nemovitostí a startupů.