Hraní her na počítači vycvičí cizí jazyk, kreativitu i strategické myšlení

Hlavně u starší generace stále přetrvává negativní postoj k počítačovým hrám. Jenže když se dodrží rozumná mez, mohou hry přinést výhody v podobě dobré angličtiny, komunikačních dovedností i zlepšení strategického myšlení. Někdy může únik z reality zachránit i život.

Hraní počítačových her je právě u starších lidí vnímáno jako ztráta času. Rodiče či prarodiče by prostě radši viděli své ratolesti běhat po hřišti. Jenže doba je jiná. Zatímco před třiceti roky trávila většina školáků venku celé dny bez dozoru rodičů, dneska je tento scénář možný jen stěží. Školáci běžně ovládají moderní technologie a využívají je ke komunikaci i relaxaci. V případech jako je nemoc, jsou technologie nutností, která může doslova zachránit život. To je případ Alexe, 21 letého kluka, kterému byla diagnostikována rakovina. Na nemocničním lůžku trávil hodiny hraním počítačových her. Byl to pro něj únik z reality do světa, kde jsou si všichni rovni. „Kvůli mé nemoci mě opustili všichni kamarádi z normálního světa. Vlastně jen nevěděli, jak se mnou mluvit, co říct, tak raději postupně mluvit přestali. Ale v herním světě jsem byl pořád Alex, co hraje dobře. Dodalo mi to pocit, že nejsem úplně zbytečný. Alespoň ve virtuálním světě se cítíte být stejný jako ostatní. Spoluhráči ani nemusí vědět, že žijete nemocniční́ život,“ říká Alex, který se nyní připravuje na vstup do světa profesionálního esportu. 

Obrovskou výhodou je tedy to, že ve virtuální hře nikdo neřeší, kdo jste, jak vypadáte, co máte na sobě. „Ve virtuálním světě se můžete stát kýmkoliv. Ve hře nezáleží na vaší národnosti, náboženské příslušnosti, pohlaví, penězích, věku, na zdravotním stavu či na tom, jak vypadáte. Záleží pouze na vaší volbě a na vašich schopnostech. Oproti sociálním sítím typu Facebook či Instagram, kde lajky sbírají především fotky šťastných lidí v dokonalých outfitech s dokonalou postavou, jsou počítačové hry mnohem méně povrchním a pokryteckým místem.“ popisuje Tomáš Müller, manažer esportového týmu BRUTE.  Užívání sociálních sítí může být přitom hlavně u dospívajících velmi nebezpečné. To potvrzuje i psycholog Petr Šusta: „Bohužel může, a to v mnoha ohledech. Kromě deformovaného pohledu na realitu či mylného utváření obrazu toho, co je „normální“, může neadekvátně dlouhý čas trávený na sociálních sítích negativně ovlivnit utváření sociálních dovedností, které jsou potřebné v reálném životě.“

Všeho s mírou by mělo platit při používání všech moderních technologií, včetně hraní her. Pokud tedy dodržíme určitou přiměřenost, můžou se toho uživatelé hodně naučit. „Záleží vždycky na typu hry, kterých je obrovské množství. Obecně ale mohou hry přispět k rozvoji kreativity, počítačové gramotnosti, zlepšit cizí jazyk, pomoci se člověku odreagovat od běžných starostí všedního dne,“ doplňuje Vojtěch Pres, odborník na esport ve společnosti Sazka. 

Rodiče by tedy neměli svým dětem hry na počítači zakazovat. Spíš je jen regulovat a kontrolovat. „Na přístupu a důslednosti rodičů velmi záleží. Doporučuji určený a také kontrolovaný čas pro sociální sítě či hry, kontrola jeho dodržování či využití podpůrných aplikací (rodičovský zámek), nabídka alternativních činností, zábavy či společné trávení volného času,“ radí Petr Šusta.