České teplárenství vykročilo na cestu od uhlí k plynu a vodíku

22. června 2021 – Teplárenství v Česku produkuje čtvrtinu emisí CO2 a zásobuje teplem více než 4 miliony lidí. Zatímco výroba elektřiny postupně přechází od uhlí k nízkoemisním zdrojům, teplárny velká transformace teprve čeká. V následujících deseti letech bude potřeba transformovat teplárny tak, aby mohly využívat jako hlavní zdroje plyn a biomasu. Zajištění stabilních dodávek tepla za přijatelné ceny bude vyžadovat efektivní investice a spolupráci státu, firem a měst, která centrální zásobování teplem využívají. Shodli se na tom účastnici setkání Institutu pro veřejnou diskusi (IVD). 

Změny v teplárenství jsou náročnější než ve výrobě elektřiny

René Neděla, náměstek ministra průmyslu a obchodu pro řízení sekce energetiky v úvodu diskusního setkání uvedl, že teplárenství je pro MPO aktuálně klíčové téma. Národní energetický klimatický plán počítá s růstem podílu obnovitelných zdrojů i s využíváním plynu. „Teplárenství v České republice funguje jako stabilizační prvek, který dokáže vyrovnávat výkyvy v rámci soustavy. Do budoucna je potřeba se zbavit napojení na hnědé uhlí, což v případě teplárenství nebude úplně jednoduché,“ zhodnotil situaci René Neděla. V teplárenství stanovil stát nárůst podílu OZE o 1 až 1,5 % ročně. Ministerstvo chce také pro vytápění využít znehodnoceného dřeva po kůrovci. Biomasa z něj by se měla využívat po dobu 10 až 15 let. Důležitým zdrojem budou i odpady a využití odpadních energií. „V příštích deseti letech potřebujeme celý sektor teplárenství v Česku restartovat – dominantním zdrojem by měl být zemní plyn. Riziko energetické závislosti nevidím za předpokladu, že se bude rozvíjet diverzifikace distribučních tras. Problémem naopak zůstávají změny na evropské úrovni. V době, kdy ještě nebyly vytvořeny prováděcí předpisy pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 na 40 %, byl už plán změněn na 55 %,“ dodal Neděla. 

ČEZ ukončí výrobu tepla z uhlí do roku 2030

Podle Pavla Cyraniho, místopředsedy představenstva Skupiny ČEZ, produkuje teplárenství v současné době 25 % emisí skleníkových plynů. „Dekarbonizace v teplárenství je velmi náročný úkol. ČEZ se před pár týdny zavázal k velice razantnímu snížení emisí ve výrobě elektřiny i tepla. Do roku 2030 ukončíme výrobu tepla z uhlí,“ uvedl Cyrani. Na rozdíl od elektroenergetiky ale není možné teplárenství ve velkém na úplně bezemisní překlopit najednou a v krátké době. Podle Cyraniho bude přechodné období v teplárenství ve znamení plynu. První etapa může stát zhruba 100 mld. korun.  Mezi roky 2030 a 2050 pak bude segment čekat další velká rekonstrukce a přechod na zcela bezemisní zdroje, tedy z plynu na vodík. To je však podle Cyraniho nové téma s mnoha otazníky. 

ČEZ již začal s konkrétními kroky v transformaci teplárenství. První technologie, ve kterých bude nejvýznamnější roli hrát plyn, budou uvedeny do provozu do roku 2026 v lokalitách Vítkovice a Mělník. Kogenerační výrobu v elektrárně Dětmarovice čeká přestavba na plyn už v roce 2023. Podstatné z pohledu ČEZ je, aby cena tepla byla i nadále konkurenceschopná, což znamená také vytvoření odpovídajících podmínek ze strany státu. Nejhorší variantou by podle Cyraniho bylo realizovat investice, které následně nepovedou k užitku. Právě proto považuje význam diskuse s městy, regiony i zástupci státu nyní za klíčový. „Máme před sebou dva tři těžké roky, ale vzájemné partnerství je základ, jak se z toho dostat,“ doplnil Pavel Cyrani.

Pražská plynárenská bude v hlavním městě garantem přechodu na bezemisní teplárenství 


Významným hráčem při transformaci teplárenství v Praze je společnost Pražská plynárenská. Do roku 2030 plánuje snížit emise CO2 při výrobě tepla v Praze oproti roku 2010 o 45 %.  Pražská plynárenská aktuálně rozvíjí spolupráci také s městskými částmi na provozu jejich kotelen. Zaměřovat se bude i na zapojování bezemisních zdrojů. „Důležitým předpokladem pro to je, že Pražská plynárenská je stoprocentně vlastněná Hlavním městem Prahou. Proto se stala garantem a bude dále expandovat. Je proto logické že Pražská plynárenská bude více vidět při diskusích o centralizovaném i decentralizovaném zásobování teplem,“ řekl Martin Pacovský, předseda představenstva Pražské plynárenské. Velká část města je z hlediska centrálního zásobování teplem zásobována z Mělníka, dále pak z Teplárny Malešice. „Z toho důvodu nebude diskuse o cenách, zásobování a budoucnosti tepla určitě jednoduchá a důležitá bude dohoda více partnerů s hlavním městem,“ dodal ještě Martin Pacovský.

Města očekávají jasný plán


„Celý proces transformace teplárenství bude do značné míry záviset na tom, co od této oblasti očekává stát. Jestli umožní rozpad centrální soustavy nebo naopak zachování jejího strategického významu,“ zdůraznil pražský radní Jan Chabr. Hlavní město Praha je přitom podle jeho slov připraveno na diskusi o konkrétní podobě změn – v Praze budou záviset také na úpravách elektrárny Mělník. Výhodou Prahy přitom je, že drží v teplárenství prostřednictvím Pražské plynárenské poměrně silný podíl, takže má přímý nástroj na snížení aktuálních 15 % CO2, které v Praze pochází z výroby tepla.

Na diametrálně odlišnou situaci, než jaká je v hlavním městě, upozornil havířovský primátor Josef Bělica. Havířov je totiž teplem zásobován z jednoho zdroje, Teplárny Karviná, který je v soukromých rukách. „Je velmi těžké balancovat, když nevíte, jak bude do transformace investovat soukromý vlastník. Město má velmi omezené možnosti, jak to ovlivnit,“ uvedl Bělica. Ten také doufá, že se situace do budoucna změní. Kolik může transformace stát a zda se to promítne do ceny pro spotřebitele, to je podle Bělici věštění z křišťálové koule. Investice bude na straně soukromého vlastníka, ale v konečném důsledku to podle jeho slov zaplatí spotřebitel. Pokud se ovšem celý systém podaří nastavit efektivně, tak to nárůst koncové ceny znamenat nemusí.

S vývojem není spokojen ani Martin Hausenblas, náměstek primátora Ústí nad Labem. „Situace se stává neudržitelnou. Pokud s tím stát něco neudělá, znemožní se kvůli různým cenám povolenek centrální zásobování teplem,“ dodal Hausenblas. Město podle něj potřebuje vyřešit i podobu distribuční soustavy.  Ta je v Ústí založena na parovodních rozvodech – a zejména přechod Labe je velmi problematickou záležitostí. Hausenblas se přiklání k řešení v podobě výstavby městské spalovny, která by byla svozovou oblastí pro region. Výhodou by byla její dostupnost po vodě, železnici i po silnicích.

***

Diskusní cyklus Energetická bezpečnost ČR pořádá Institut pro veřejnou diskusi (IVD) ve spolupráci s deníkem E15. Partnerem diskusního setkání je Skupina ÚJV, Svaz průmyslu a dopravy ČR a Pražská plynárenská.