Ministerstvo financí představilo v uplynulých dnech sérii opatření, která mají pomoci podnikatelům čelit negativním ekonomickým následkům koronavirové nákazy na našem území.
Ponechme stranou spekulace o tom, zda k tomu MF motivovala skutečná snaha pomoci všem podnikatelům, kteří jsou v klidných dobách motorem ekonomiky, nebo zda se těmito opatřeními snaží omezit hlasy těch, kteří volají po náhradách škody způsobených opatřeními, která tato vláda za účelem omezení šíření nákazy COVID-19, přijala. V každém případě nelze vládě ČR upřít snahu podnikatelům pomoci a můžeme dále diskutovat, zda je pomoc dostatečná či nikoli.
Prakticky první pomocná opatření se objevila na straně Ministerstva financí ČR, která tuto pomoc vyhlásila pod názvem liberační balíčky. Střízlivým a nezaujatým pohledem lze tato podpůrná opatření rozdělit do skupiny nezbytných opatření, která primárně nebyla přijata za účelem pomoci podnikatelům, opatření kosmetická, opatření s reálným dopadem na cash flow podnikatelů a opatření, u kterých prozatím nevíme, jak budou fungovat.
Mezi opatření nezbytná, která podle mého názoru nebyla primárně přijata za účelem podpory podnikatelů, řadím odložení 3. a 4. vlny EET a zrušení povinnosti evidovat tržby pro ostatní segmenty. Dále prominutí sankcí spojených s pozdním podáním přiznání k dani z příjmu, kterým je de facto umožněno všem osobám podat daňové přiznání k 1. 7. 2020.
Jak víme, ve 3. a 4. vlně EET se k evidenci měli zapojit především lékaři a je zřejmé, že v tuto chvíli mají lékaři zcela jiné starosti než obstarávání identifikačních údajů pro své pokladny nebo nákup nezbytného hardwaru. Stejně tak možnost přestat evidovat tržby pro podnikatele, kteří již poctivě evidují, byla dle mého názoru nezbytná. Jednak řada z těchto podnikatelů fakticky žádné tržby aktuálně nemá, vinou povinnosti uzavřít své provozovny, zároveň finanční správa byla nucena zcela omezit výkon své činnosti v terénu, takže i její kontrolní schopnost je značně omezena.
Co se týče odložení data podání daňového přiznání, z materiálu MF jednoznačně vyplývá, že původní myšlenka tohoto opatření měla dopadat pouze na osoby, které nemají povinnost podat daňové přiznání elektronicky, z čehož je zřejmé, že motivem bylo především zamezit kumulaci většího počtu lidí na přepážkách finančního úřadu. Nicméně prominutí sankcí za pozdní podání a pozdní platbu vůči všem osobám považuji za krok správným směrem.
Do kosmetických, možná lépe řečeno marketingových opatření, spadá dle mého soudu především prominutí zálohy na daň z příjmů, která je splatná 15. 6. Toto opatření je více méně pouze administrativního charakteru. Jak již název napovídá, jedná se o zálohu na budoucí daňovou povinnost, kterou budeme přiznávat v roce 2021. Mnoho podnikatelů však důsledkem restriktivních opatření zcela ztratilo své příjmy, nebo bylo nuceno svou činnost radikálně omezit, čímž logicky dochází k tomu, že jejich zisk se sníží, resp. se dostanou do ztráty.
V takovém případě platit zálohu na velmi nejistou budoucí daňovou povinnost, která však s vysokou mírou pravděpodobnosti nevznikne, postrádá smysl. Opatření tedy ulehčí situaci podnikatele pouze do té míry, že o změnu zálohy na daňovou povinnost nebude muset před 15. 6. žádat.
Za vhodnější opatření bych považoval zrušení povinnosti zálohovat daň z příjmů a prominutí zálohy, která byla splatná 16. 3., tedy těsně po vyhlášení nouzového stavu. Řada podniků tuto zálohu zaplatila a nyní by se jim disponibilní prostředky uložené u správce daně velmi hodily. Nic však dle mého soudu nebrání tomu, aby v takovém případě podniky o změnu výše stanovené zálohy k 15. 3. požádaly.
Do kategorie opatření s dopadem na cash flow podnikatelů lze pak zařadit prominutí sankcí za opožděné tvrzení daně či avizovanou možnost uplatnění ztráty vytvořené v tomto roce formou dodatečných daňových přiznání za zdaňovací období 2019 či 2018.
Prakticky se tak mění fungování ztráty, kterou bylo možné uplatnit v následujících pěti letech od jejího vytvoření. Nově budou moci poplatníci ztrátou vytvořenou v roce 2020 kompenzovat svoje základy daně, které vytvořili v příznivých letech 2018 a 2019. Formou dodatečného daňového přiznání následně sníží svoji původní daňovou povinnost a budou si moci vyžádat vzniklý přeplatek na dani. Nevýhoda tohoto opatření spočívá v tom, že dodatečná daňová přiznání bude možné podat až poté, co bude stanovena ztráta za rok 2020, tedy v dubnu nebo červenci 2021, což už pro některé může být pozdě.
Poslední skupina opatření je ta, u kterých dosud neznáme podmínky, za kterých je bude možné využít. V současnosti se hovoří o měsíční podpoře 15.000 Kč pro podnikatele a především o tzv. „kurzarbeitu“, který však pochází z kuchyně MPSV. Obě opatření mohou mít pozitivní vliv na současnou situaci podnikatelů, avšak jako vždy se onen ďábel skrývá v detailu.
Bude velmi záležet na parametrech a omezujících faktorech, které obě ministryně představí v pondělí 30. března. V případě měsíční podpory pro OSVČ ve výši 15.000 Kč lze jistě vést diskusi o tom, zda je výše dostatečná. Nesmíme však zapomínat, že spolu s tím má OSVČ možnost snížit své odvody na sociálním a zdravotním pojištění o zákonné minimum, které je na šest měsíců zcela prominuto. Odvážnější OSVČ mohou přestat zálohy na zdravotní a sociální pojištění platit úplně, musí však počítat s tím, že po podání vyúčtování v příštím roce budou muset chybějící odvody doplatit najednou.
Podstatnější z mého pohledu je výčet podnikatelů, na které se bude podpora vztahovat. Ministryně financí v médiích několikrát zopakovala, že se jedná o podporu těch OSVČ, které byly nuceny svoje provozovny uzavřít či omezit svůj provoz. Podle některých mediálních výstupů se na tento typ podpory počítá s částkou 7 mld. Kč, z čehož lze dopočítat, že MF plánuje podporu pro cca. 460 tisíc živnostníků. To samozřejmě není málo.
Pokud však bude tato dotace určena pouze těm, kteří byli nuceni zavřít své provozovny, může celý systém způsobit řadu nespravedlností. Mnoho podnikatelů své provozovny zavřít nemuselo, avšak poptávka po jejich zboží a službách kvůli omezení pohybu lidí a utlumení ekonomiky padla na nulu, takže jsou na tom fakticky stejně jako ti, kteří zavírali své provozovny na základě nařízení vlády.
Jaký je rozdíl mezi kadeřnictvím, které ze dne na den muselo svoji provozovnu uzavřít, a květinářstvím, které sice prodávat květiny dál mohlo, ale s ohledem na nedostatek zákazníků byly jeho příjmy minimální či žádné? Stejně tak působí zvažovaná podpora pouze pro ty, kteří mimo podnikatelské činnosti nemají jiný příjem. Řada OSVČ kombinuje své podnikání i s výkonem běžného zaměstnání, a pokud jejich podnikání představuje z tohoto pohledu zásadní příjem, není důvod jim tuto podporu nepřiznat. Nejzajímavější bude otázka, jak se MF postaví k začínajícím podnikatelům, například těm, kteří svoje podnikání zahájili v roce 2019 a nemají ještě podaná daňová přiznání nebo těm, kteří své podnikání vykonávají sezónně a aktuálně mají pozastavenou živnost.
Stejným úhlem pohledu lze nazírat i na projekt „kurzarbeitu“, tedy převzetí mzdových nákladů státem při zkrácené pracovní době zaměstnanců. Stát bude podnikateli kompenzovat vyplacení mzdy, aby nemuselo docházet k propouštění zaměstnanců. Funkčnost tohoto projektu bude záviset na horní hranici nákladů, které bude ochoten stát převzít. Zatím se mluví o mediánu mzdy či 1,5 násobku mzdy průměrné.
Co lze doporučit? Podnikatele spolu s výpadkem příjmů trápí především fixní a mzdové náklady a pravidelné odvody státu. Těžko lze po státu požadovat kompenzaci nákladů. V tomto ohledu má stát jen velmi omezené pravomoci. Nicméně nápad na moratorium pro splácení úvěrů se v tomto jeví jako maximální možný a také vhodný krok.
Mzdové náklady částečně řeší program ANITVIRUS s již zmíněným projektem „kurzarbeit“, takže zbývají pravidelné odvody státu. Neuplynul ještě ani týden od splatnosti DPH za únor 2020 a již nyní se mnoho podniků dostalo do problémů s úhradou této daně. Situace v dubnu, kdy se bude hradit DPH za březen, rozhodně nebude lepší. Další platbou, která podnikatele čeká, jsou povinné odvody z mezd zaměstnanců. V této oblasti však dosud stát neučinil žádná opatření.
Podle aktuální metodiky Finanční správy ČR dosud nelze odložit splatnost daně z příjmů za zaměstnance a ani u tohoto odvodu nelze povolit úhradu daně ve splátkách. S ohledem na aktuální situaci je potřeba tento pokyn revidovat, neboť odvody za zaměstnance jsou právě jednou z hlavních položek, která podnikatele tíží. Nesmíme zapomínat, že neuhrazení těchto odvodů může být za určitých předpokladů i trestným činem. Přestože věřím ve zdravý rozum orgánů činných v trestním řízení, je potřeba mít tuto hrozbu na paměti.
Lze tedy doporučit:
- Umožnit odložit splatnost daně ze závislé činnosti a s tím spojené odvody na sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance
- Zrušit povinnost hradit zálohy na silniční dani, alespoň pro podnikatele v dopravě
- Přiznat podporu 15 tis. Kč za měsíc nejen OSVČ, které musely svoji provozovnu uzavřít, ale rovněž těm, u kterých došlo k propadu tržeb alespoň o 20 %
- Zastavit, resp. omezit vymáhání daňových nedoplatků po dobu 6 měsíců