Mediální omyl používání pojmu „sexuální harašení“

V poslední vlně kauz sexuálního násilí a obtěžování, která proběhla médii a sociálními sítěmi, jsme zaznamenali, že se stále často používá pojem „sexuální harašení“. Mají-li ohlasy na sexuální obtěžování mít patřičnou váhu a vážnost a  náležitou úroveň po formální i obsahové stránce, neměly by se v nich opakovaně vyskytovat podobné zavádějící pojmy.  V následujícím textu vysvětlujeme spolu s lingvistkou Mgr. Janou Valdrovou, Ph.D., proč je tento termín problematický.   

Používání pojmu sexuální harašení místo obtěžování zlehčuje a ironizuje problém. Anglické sloveso harass znamená znepokojovat, zneklidňovat.  Oproti tomu české, částečně foneticky podobné, „harašit“ znamená šramotit, připomíná nepříjemný zvuk a především vyvolává asociace typu: haraší mu/jí v bedně, haraší mu/jí ve věži. Zatímco české sloveso harašit má tedy primárně význam zvukomalebný, anglické vyvolává především asociace znepokojení a zneklidnění.  Výraz “harašení” navíc činí celý problém jakoby malicherným, protože “harašení ve věži”, “harašení zbraněmi” nebo “harašení v komíně” je svému okolí spíše směšné než nebezpečné. “Harašit” může myš v komoře – v každém případě odnímá výraz “harašení” danému problému jeho celospolečenský dosah. Ovlivňuje to postoje – co je malicherné a týká se jen konkrétních jedinců, kteří se v dané situaci neovládli, tím se společnost jakoby nemusí zabývat.  I s ohledem na tyto asociace se jeví překlad harašení, harašit nevhodný pro význam „sexuálního obtěžování“, což je termín, který doporučujeme používat coby nejvýstižnější.

Platí to tím spíše, že za každou takovouto situací stojí znevažující až ponižující pocity a zkušenosti každého, kdo se s tímto typem jednání setkat, ať už se jednalo a jedná o ženu či muže.

Apelujeme tedy na všechny novináře a novinářky, kteří se tomu závažnému fenoménu věnují, aby nepoužívali označení sexuální harašení pro jeho zlehčující, bagatelizující až zesměšňující ráz, ale věcně a odborně správné označení sexuální obtěžování.