Dočetl jsem se, že prý se na venkově daří obchodu, že máme příliš malých obcí a že snad dokonce nemají právo na život. Je až neuvěřitelné, kolik má náš národ expertů na řešení veškerých problémů, na které člověk narazí. Beru a rád čtu takovou tu švejkovinu, kdy české moudro přejde do lehkého tónu pivní diskuse (politika a fotbal). Začínám být ale silně alergický na moudré hlavy, které nejen nechtějí – a zřejmě ani nejsou schopny – diskutovat, ale navíc si osobují právo rozhodovat či dávat zásadní podněty pro rozhodování u věcí, na nichž jim nejen málo náleží, ale kterým buď nechtějí, nebo skutečně nerozumí.
Bydlím ve vesničce, jež má zhruba 450 obyvatel. Navíc shodou náhod vedu Asociaci českého tradičního obchodu, která se zabývá mimo jiné právě problematikou obchodní obslužnosti v těchto lokalitách. Musím přiznat, že už mě silně iritují rádoby expertní úsudky a prognózy o tom, co se má dělat s těmito „nadbytečnými“ lokalitami v tomto státě. Máme snad očekávat, že se z nás stanou skanzeny či chovné tábory pro nepřizpůsobivé obyvatele této planety? Pracoval jsem prakticky celý život (v posledních dvou letech i s mnohými chytřejšími kolegy) velmi intenzivně na zpracování poměrně obsáhlého – a dovolím se pochválit, že i kvalitního – materiálu “Obchodní obslužnost venkova”, který si na rozdíl od mnohých rádoby expertů vůbec neosobuje nárok rozhodovat o tom, jaké služby si „zbytek“ národa, shodou okolností žijící v předem odepisovaných lokalitách, vůbec zaslouží a jestli vůbec má cenu tento problém řešit. Navíc dle těchto takzvaných expertů je hledání takových řešení něčím zcela abstraktním a neshodujícím se se stále prosazovanějšími záměry globalizace naší společnosti. Osobně mi vskutku vadí, když se do tematiky někdo vměšuje pouze kvůli podpoře svého vlastního byznysu, neb pozitivní řešení takového problému komusi překáží v jeho vlastních záměrech. Kupříkladu vytvořit větší prostor pro další expanzi zahraničních řetězců, z nichž tečou do službu konajících institucí peníze.
Dovolím si výzvu. Spoluobčané, žijící s chutí a rádi v podobných lokalitách, a spřátelení starostové těchto obcí (jednoho takového mám za souseda), hajte svou identitu a nedejte se zastrčit někam do kouta dějin českého byznysu. Byl jsem velmi potěšen skutečností, že i na základě naší práce jste vstřícnější a s větší chutí než dříve hledáte řešení, mnohdy provázené potížemi, neb jde především o peníze, jak uchránit náš venkov od nemístných útoků někoho, kdo si vymyslel teorii o existenci elit, do které naše domovy a rodiny nezapadají. Rádi Vás, zainteresované, ale i ty ostatní, přijmeme do společnosti „vyvržené“ části národa, která si dělá nárok na přežití do roku 3000.
Ještě jednu poznámku. Ten, kdo vymyslel srovnání vývoje u nás s Francií, je s odpuštěním úplně mimo mísu a neví, o čem mluví. K uváděným číslům je totiž potřeba doplnit minimálně hustotu obyvatelstva, historický vývoj a národní zvyklosti, které se s českou náturou a tradicemi nedají srovnat. Přátelé, nedejme se!
Zdeněk Juračka
předseda Asociace českého tradičního obchodu (AČTO)
=======
Asociace českého tradičního obchodu je historicky první a největší konsolidovaný subjekt, který sdružuje české maloobchodníky z oblasti malého a středního podnikání. V současnosti má AČTO 22 členů z řad českých maloobchodních sítí i českých výrobců potravin. Reprezentuje na 7 000 prodejen s 30 000 zaměstnanci, čímž představuje cca 25% podíl na trhu s potravinami. Hlavním posláním AČTO je hájit zájmy svých členů před trvale nepříznivým působením nekalé konkurence, obchodních řetězců i ostatních institucí, ohrožujících další existenci českých obchodů, z velké části zajišťujících obchodní obslužnost venkova. Navíc si zakladatelé dali do vínku hájit vše české a to znamená i podporovat výrobu a prodej českých potravin u nás. Projekt certifikace, spojený s udílením značky TRADIČNÍ ČESKÝ OBCHOD – CERTIFIKOVÁNO ASOCIACÍ ČESKÉHO TRADIČNÍHO OBCHODU, spustilo AČTO na konci listopadu 2016 za podpory ministra zemědělství a prezidenta Potravinářské komory.