Známkování děti demotivuje. Slovní hodnocení by dnes mělo být nezbytnou součástí školy

Praha, 24. června – „Tak co bude na vysvědčení, samý?“ Tradiční otázka, kterou v těchto dnech slýchávají děti školou povinné. A právě konec školního roku některým dětem přináší více stresu a obav než radosti z nadcházejících prázdnin. Na vině je známkování. Jednoduchý a léty prověřený klasifikační systém, který však podle odborníků nemá dostatečně vypovídající hodnotu ani motivační roli. Jedničky a dvojky už prostě nestačí, a proto řada škol začíná využívat také slovní hodnocení.

Klasické známkování, na které jsme zvyklí ze školních lavic, má jistě své nepopiratelné výhody. Pro rodiče je známka jednoduchou a srozumitelnou informací o tom, jak si jejich dítě v daném předmětu vede. Známkování přímo vybízí k porovnání třeba se sousedovou šikovnou dcerou nebo pomalejším synem kolegy. Známka, ať už je to jednička nebo pětka, ale bohužel nevypovídá nic o budoucím uplatnění v životě nebo o tom, jací doopravdy jsme. 

„Velkou nevýhodou tzv. známkování neboli sumativního hodnocení je riziko přílišné redukce reality žáka. Když si představíme, že budeme dostávat výplatu na škále od 10 do 50 tisíc, a zároveň k ní nebudeme dostávat žádné slovní hodnocení od našeho zaměstnavatele, z dlouhodobého hlediska začneme ztrácet motivaci. Známkování v nás upevňuje tzv. vnější motivaci, která je, jak výzkumy ukazují, vhodná u krátkodobých úkolů a úkolů s nižší kvalifikací. Vnitřní motivace nás vede k tomu, co nám v osobním životě dává smysl. Když víme, co v životě chceme nebo potřebujeme, daří se nám dosahovat životní spokojenosti lehčeji. Jak formativní, tak sumativní hodnocení mají pro každého žáka výhody a nevýhody, záleží na jejich osobnosti a sociálním prostředí. Nicméně se domnívám, že slovní hodnocení je nezbytnou součástí školy naší doby,“ upřesňuje Petr Šobra, dětský psycholog a kouč.

Podle Petry Bakajsové, ředitelky Základní školy Livingston, snaha získat dobrou známku nemusí nutně pramenit z motivace se něco naučit, dozvědět se více, ale často spíše z potřeby uspokojit očekávání rodiny. „Doma jsou děti pochváleny za dobrou známku, ale rodiče již neřeší, jak té známky dítě dosáhlo. Klasické známkování je pak spíše demotivující a ubíjí základní myšlenku, že každé dítě je zvídavé a chce se učit novým věcem. Nemluvě o tom, že jeho uniformita potlačuje individuální osobnost každého dítěte,“ dodává.

Mnohem vhodnější formou je podle Petry Bakajsové takzvané formativní hodnocení a jeho případná kombinace s „vyčíslením“ školního výkonu dítěte v podobě procent, číselné škály nebo známky. Tento systém hodnocení funguje především na soukromých školách, kde se osvědčilo. Přistupují k němu ale i některé veřejné školy. Jeho princip spočívá v tom, že je žák hodnocen v průběhu učení, učitel poskytuje zpětnou vazbu a zároveň podporu. Spolu s žákem si stanovují konkrétní učební cíle a hodnotí nejen jejich dosažení, ale také cestu, kterou se žák k cíli dostal. Součástí jsou také slovní nebo procentuální hodnocení, která více vypovídají o tom, jak a nakolik se dítě v rámci svých schopností zhostilo zadaného problému, a kam se posunulo.

Na známky se nikdo neptá

Když opustíme školu, nikdo se neptá, jaké známky jsme z toho či ono předmětu měli na vysvědčení. Navíc, tak jako se vyvíjejí technologie a trh práce, vyvíjí se i lidská osobnost a její potřeby. Samotné známkování se proto jeví jako zastaralé a v dnešní době již není dostačující. Příkladem je letošní školní rok, který byl velkou zatěžkávací zkouškou pro rodiče i děti, které školní lavice vyměnily za domácí počítače. Více než kdykoliv dříve se projevily podmínky, ve kterých děti žijí, a které jsou diametrálně odlišné a specifické. I proto ministr školství Robert Plaga vybízí školy, aby se na vysvědčení nespokojily pouze se známkováním, ale připojily také slovní hodnocení. Jeho vypracování se může jevit pro pedagogy jako časově náročnější, ale tato kombinace hodnocení je, s ohledem na současnou situaci, více vypovídající.

Čistě formativní hodnocení na všech českých školách je sice zatím hudbou budoucnosti, a to nejen kvůli stávajícímu školskému systému, ale také kvůli nepřipravenosti řady rodičů, kteří se slovnímu hodnocení brání. Nicméně alespoň tento hybridní systém je prvním krokem k modernímu školství na veřejných školách tak, jak je tomu například u soukromých základních škol.

O ZŠ Livingston

Soukromá Základní škola Livingston v pražských Čakovicích poskytuje studentům vzdělávání od roku 2015. Škola s kapacitou 160 žáků nabízí ucelené devítileté vzdělání ve věkově smíšených třídách. Aplikuje individuální přístup ke každému žákovi s cílem vytvořit dětem respektující, přátelské a bezpečné prostředí, v němž se budou rozvíjet a podpoří v nich přirozenou motivaci, touhu po učení a poznávání nových věcí. Poskytuje dětem vzdělání, které je připraví na život v moderním světě. ZŠ Livingston si zakládá na začlenění moderní výpočetní techniky do výuky, což zužitkovala v době karanténních opatření a uzávěry školy. Investorem a majitelem školy je podnikatel a developer Jaroslav Pokorný s manželkou Evou.

Více na https://www.zslivingston.cz/